11 C 336/2022-17 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady majetkové škody způsobené jí tím, že ačkoli byl žalovaný odhlášen z trvalého pobytu na území České republiky, přesto neoprávněně čerpal zdravotní péči na jejím území, za kterou zaplatila žalobkyně zdravotnickému zařízení částku 8 409,20 Kč. Žalovaný přitom měl povinnost vrátit Evropský průkaz zdravotního pojištění zpět žalobkyni při jeho odhlášení z trvalého pobytu v ČR. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný čerpal v období od [datum] do [datum] na území České republiky zdravotní péči ve výši 8 409,20 Kč (přehled úhrad). Žalovaný byl odhlášen z trvalého pobytu (informace o pojištěnci). Žalovaný byl bezvýsledně vyzván k úhradě (předžalobní výzva). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění platí, že„ Pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky“. Žádná z výjimek se přitom na žalovaného nevztahuje. Dle ust. § 12 písm. j) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je pojištěnec povinen vrátit průkaz pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovně při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů od vzniku této skutečnosti. Dle ust. § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák. platí, že„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Úrok z prodlení soud žalobci přiznal dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k datu splatnosti po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.