12 C 373/2022-23 — Okresní soud v Mostě

Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], ve smlouvě byla sjednána výše nájemného 8 910 Kč měsíčně splatné vždy ke každému 20. dni měsíce předchozího, předmětnou žalobou žalobce požaduje uhradit dlužné nájemné za měsíc březen, duben, květen, červen, červenec 2022. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115 a) o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva dne [datum], ohledně doby trvání nájmu bylo ujednáno, že se nájem sjednává na dobu určitou a počíná dnem převodu vlastnického práva k nemovitostem z nájemce na pronajímatele a končí uplynutím lhůty dvanácti měsíců ode dne převodu tohoto vlastnického práva. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v [obec] bylo zjištěno, že právní účinky zápisu jsou ke dni [datum]. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], dlužné nájemné zaplaceno nebylo. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívní a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2217 o.z. nájemné se platí v ujednané výši a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věci za obdobných podmínek. Podle § 2247 odst. 1 o.z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel dle ust. § 2247 odst. 3 o.z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě zcela vyhověl, žalobce předloženými listinnými důkazy nárok zcela prokázal, žalovaný dluh neuhradil ani navzdory předžalobní upomínce, kterou osobně obdržel. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce měl ve věci plný úspěch byla povinnost uhradit mu náklady řízení uložena žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 782 Kč a nákladů zastoupení advokátem za dva hlavní úkony po 2 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání) dle § 7 advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu.