13 C 312/2021-79 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení – plnění za jiného. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí. 3. V rámci dokazování bylo jako nesporné zjištěno a účastníky nezpochybněno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (právní moc dne [datum]). Účastnici spolu žili ještě před uzavřením manželství ve společné domácnosti. V rámci privatizace bytového fondu došlo dne [datum] k uzavření kupní smlouvy mezi [územní celek] a [anonymizována čtyři slova] [obec], jejichž předmětem byly budovy [adresa] a [adresa] spolu s pozemky na adrese [adresa žalovaného]. Právní účinky vkladu vznikly dnem [datum]. V rámci privatizace bytového fondu měli nájemci možnost stát se členy [anonymizována čtyři slova] a zaplacením podílu na kupní ceně se stát nájemci družstevního bytu. V budově [adresa] na adrese [adresa žalovaného] [anonymizováno], jehož nájemcem byl žalovaný. Podíl na kupní ceně za byt [číslo] činil 51 382 Kč. Dne [datum] byla z účtu žalobkyně uhrazena částka 51 382 Kč (dále jen„ běžný účet“). Jediným nájemcem družstevní bytu byl žalovaný. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o převodu bytu v družstevním podílu mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] za finanční částku 450 000 Kč (důkazy viz rozsudek č.j. [číslo jednací], kupní smlouva ze dne [datum] a příloha [číslo] ke kupní smlouvě, výpis z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] o úhradě částky 51 382 Kč dne [datum], smlouva o převodu bytu ze dne [datum]). 4. Přesto, že finanční částka 51 382 Kč odešla z účtu žalobkyně, která jí odeslala na základě dohody se žalovaným, původ peněz byl mezi účastníky sporný. Žalobkyně tvrdila, že uvedená částka byly pouze její výlučné finanční prostředky a žalovanému jí poskytla, neboť jednak tuto částku sám neměl k dispozici a jednak se jednalo o velmi výhodnou investici do bydlení, když v té době účastníci plánovali do budoucna další společné soužití. Naproti tomu žalovaný tvrdil, že část prostředků z účtu žalobkyně pocházela přímo od něj, neboť ze svého účtu v průběhu ledna 2013 učinil dva výběry v celkové výši 11 000 Kč (6 000 Kč a 5 000 Kč) a tyto prostředky předal žalobkyni a na zbytek částky ve výši 40 382 Kč uzavřel se žalobkyní ústní dohodu o půjčce, kdy nebyly dojednány žádné úroky, ani způsob a doba splácení této půjčky. 5. Svědci [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného] (rodiče žalovaného) potvrdili, že účastníci se rozhodovali o koupě bytu a poté, kdy se rozhodli, že byt koupí a po sdělení žalovaného, že nemá dostatek finančních prostředků na koupi, navrhli mu, že mu peníze půjčí a to celou částku či její část. Žalovaný jim následně sdělil, že se dohodl se žalobkyní, že byt zaplatí„ po rozbití prasátka“ a zbytek doplatí žalovaný. Mělo se jednat o doplatek do částky 15 000 Kč. Kdy ke koupě bytu došlo, však nevěděli a shodli se na tom, že členský podíl činil kolem 50 000 Kč. Pouze svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] uvedla, že žalobkyně řekla žalovanému, že mu peníze půjčí, ale nebylo jí známo za jakých podmínek ani kdy k tomu přesně mělo dojít. Přesto, že tomu měl být přítomen i svědek [celé jméno žalovaného], o žádné dohodě mezi účastníky mu nebylo nic známo. Uvedení svědci neprokázali tvrzení žalovaného o uzavřené dohodě o půjčce peněz, neboť se k celé záležitosti vyjadřovali obecně bez konkrétních skutečností. Nepotvrdili tvrzení žalovaného o fyzickém poskytnutí částky 11 000 Kč žalobkyni. U svědků lze mít pochybnosti o jejich věrohodnosti s ohledem na velmi úzký příbuzenský vztah k žalovanému a tudíž jejich zájmu na výsledku řízení. 6. Soud se zaměřil v rámci dokazování na období krátce před prosincem 2012, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy a krátce po dubnu 2013, kdy došlo k zaplacení částky 51 382 Kč (dále„ předmětné období“) a zjištění sporných skutečností mezi účastníky, tedy na původ částky 51 382 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně v předmětném období, vyplynulo, že na účtu měla dostatek finančních prostředků, když z jejího spořícího účtu (č. [bankovní účet]) byla dne [datum] na běžný účet převedena částka 33 000 Kč a tím došlo k navýšení zůstatku na jejím běžném účtu. Z běžného účtu žalobkyně v předmětném období však nevyplynulo, že by došlo ke vkladu částky 11 000 Kč na účet (peníze žalovaného). Z výpisu účtu žalovaného (č. [bankovní účet]) v předmětném období vyplynulo, že na tomto účtu neměl dostatečný zůstatek k zaplacení částky 51 382 Kč, což sám žalovaný potvrdil. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2013 vyplynulo, že dne [číslo] došlo k výběru kartou částky 6 000 Kč a dne [číslo]. částky 5 000 Kč. Výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2013 prokázal tvrzení žalovaného, že z účtu učinil dva výběry peněz v celkové částce 11 000 Kč, avšak to neprokazuje, že tyto finanční prostředky předal žalobkyni. 8. Žalovaný ani po poučení soudem dle § 118a) ods.1 a 3 o.s.ř. nenavrhl žádný důkaz na podporu svých tvrzeních. 9. Soud po provedeném dokazování učinil závěr, že žalovanému se nepodařilo žádný provedeným důkazem prokázat, že částku 11 000 Kč předal žalobkyni, že tato částka byla vložena na běžný, popř. spořící účet žalobkyně a že tato částka byla součástí zaplacené částky 51 382 Kč. Žalovaný pouze prokázal, že tuto částku vybral ze svého účtu, ale následný osud této částky, neprokázal. Také tvrzení žalovaného, že na částku 40 382 Kč uzavřel se žalobkyní dohodu o půjčce, neprokázal. Toto tvrzení nepodpořil žádný z listinných důkaz a ani svědci (rodiče žalovaného). Pouze matka obecně sdělila, že se o půjčce měla zmínit žalobkyně, a přesto, že byl přítomen i otec, toto nepotvrdil. 10. Soud proto učinil závěr, že zaplacená částka 51 382 Kč byly výlučně finanční prostředky žalobkyně, která je měla na svém běžném účtu i po převodu části peněz ze svého spořícího účtu. Žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že část peněz ve výši 11 000 Kč žalobkyni poskytl v hotovosti a na zbytek částky uzavřel dohodu o půjčce bez dohody způsobu a času splácení. 11. Pokud tedy soud dospěl k závěru, že část poskytnuté částky (11 000 Kč) nebyly finanční prostředky žalovaného a na zbytek (40 382 Kč) nebyla uzavřena dohoda o půjčce a poskytnutá částka nebyla ani dar (což žádný z účastníků netvrdil), jednalo se o bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného. 12. Na důkaz fotografiemi a písemným vyjádřením žalovaného k rekonstrukci bytu, soud nebral žádný zřetel, neboť z fotografií nevyplynulo, kdy mělo dojít k rekonstrukci, kdo rekonstrukci financoval, a vyjádření k rekonstrukci nebylo doloženo žádnými důkazy. V neposlední řadě, ani rekonstrukce bytu nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci. 13. Na projednávanou věc s ohledem na ustanovení § 3028 ods. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) dopadají ustanovení občanského zákoníku před novelou (zákon č. 40/1964 Sb. – dále jen„ OZ“). 14. Dle § 454 OZ bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle této skutkové podstaty vznikne, jestliže je dlužník povinen plnit sám, avšak vědomě za něj plní někdo jiný, ačkoliv k tomu není povinen. V daném případě žalobkyně plnila za žalovaného na základě vzájemné dohody, i když jí bylo známo, že na zakoupený byt nebude mít žádná práva. 15. Po soudem učiněném závěru, že poskytnutá částka je bezdůvodným obohacením plněním za jiného, zabýval se dále určením rozsahu a výše bezdůvodného obohacení. 16. Dle § 458 ods. 1 věta prvá OZ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Problémem bývá určení, jaký majetkový prospěch obohacený získal, tedy„ oč se obohatil“, a měl by to vydat ochuzenému. S určením předmětu bezdůvodného obohacení problém obvykle nenasává v situaci, kdy plnění bylo poskytnuto ve věcech či penězích (jak tomu bylo v daném případě), protože způsob a rozsah plnění, které má být vráceno, je zřejmý. Jiná by byla situace, kde by plnění mělo charakter nehmotný. To však není daný případ. 17. Dle soudu žalovaný bezdůvodným obohacením nabyl částku 51 382 Kč, kterou mu žalobkyně poskytla na koupi podílu bytu. Soud se neztotožnil s argumentem žalobkyně, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá částce za prodej bytu v družstevním podílu (450 000 Kč). Žalobě proto do částky 51 382 Kč vyhověl a do zbytku požadované částky 398 618 Kč žalobu zamítl jako nedůvodnou. Pokud měl žalovaný v rámci společného soužití zvýšené výdaje na společnou domácnost, jak vyplynulo z jeho tvrzení a z jeho výpisů z účtu za situace, kdy žalobkyně byla na mateřské dovolené, nelze tyto výdaje brát jako splátky poskytnutého plnění, ale jeho výdaje na společnou domácnost. Podíl na platbách na společnou domácnost musel vycházet z dohody mezi účastníky. 18. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o příslušenství pohledávky z přiznané částky, neboť dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do [datum]. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 ods. 2 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci částečný ú