13 C 48/2019-201 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vypořádání společného jmění účastníků (manželů) zaniklého v důsledku rozvodu jejich manželství a navrhla konkrétní způsob vypořádání. 2. Žalovaný v počátku řízení navrhl zamítnutí návrhu jako nedůvodný. 3. V průběhu řízení se účastníci dohodli, že předmětem vypořádání společného jmění nebudou movité věci a osobní automobily, ale na předmětu společného jmění ani jeho vypořádání se neshodli. 4. Podle žalobkyně předmětem vypořádání by měla být hodnota zahrady s pozemkem a hodnota garáže s pozemkem, které byly zakoupeny za společné finanční prostředky, ale vlastníkem těchto nemovitostí je pouze žalovaný; dále investice do nemovitosti žalovaného, když by mělo dojít k valorizaci těchto investic a na vypořádání podílu požadovala částku 200 000 Kč. V konečné fázi řízení navrhla, aby žalovaný na ni převedl garáž a na vyplacení podílu za investice požadovala částku 60 000 Kč. 5. Naproti tomu podle žalovaného by mělo dojít k vypořádání stavebního spoření, úvěru, hodnoty garáže a zahrady s pozemky a hodnoty zakoupených plastových oken do jeho nemovitosti. Jeho představa o vypořádání podílu byla v částce 40 000 Kč. 6. Manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. 7. Nesporná tvrzení mezi účastníky byla, že za trvání manželství byla zakoupena zahrada a garáž za společné finanční prostředky, ale kupujícím byl pouze žalovaný, který je i výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. Za trvání manželství byla za společné finanční prostředky zakoupena plastová okna a balkónové dveře do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. 8. Další tvrzení již byla mezi účastníky sporná. Podle žalobkyně byly investovány finanční prostředky do budování podkroví v nemovitosti žalovaného, což žalovaný popřel. Žalobkyní doložené paragony a faktury o koupi materiálu jsou všechny datovány před uzavřením manželství, nedokládají, kdo materiál kupoval a na co byl materiál použit. Soud proto k těmto dokladům a fakturám nepřihlížel. Svědci [celé jméno svědkyně] (sestra žalobkyně), [celé jméno svědka] (rodinný přítel žalobkyně), [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] (bratr žalovaného) sice potvrdili práce na nemovitosti žalovaného, ale na době prací se rozcházeli a především, žádný ze svědků nevěděl o způsobu financování stavebního materiálu na podkroví. Ani předložené fotografie nedokládají, kdy došlo ke stavebním úpravám vyobrazených na nich. K tvrzení o stavebním spoření nebyl žalovaný schopen se vyjádřit, v důsledku toho nebyl schopen navrhnout žádný důkaz, podle žalobkyně bylo stavební spoření zrušeno před rozvodem manželství a peníze z něho použity na chod domácnosti a koupě dárků. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný, ale žalobkyni nebylo o smlouvě nic známo. Vypořádání zůstatku úvěru žalovaný navrhl až u jednání konaném dne [datum]. 9. Na základě listinných důkazů bylo zjištěno, že balkonové dveře a plastová okna byly pořízeny za částku 13 700 Kč a 76 400 Kč (viz faktura a pokladní doklad). Na základě znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomiky, ceny a odhady nemovitostí vyplynulo, že tržní hodnota ke dni právní moci rozvodu manželství činila u garáže a zahrady částku 86 000 Kč a dle doplněného znaleckého posudku k současné době činila tržní hodnota obou nemovitostí částku 133 000 Kč. Ke změně ceny došlo vlivem inflace, hodnota zůstala téměř shodná s výjimkou mírného poklesu hodnoty garáže vlivem změny stavebního stavu. Výši zhodnocení nemovitosti výměnou původních oken za platová nebylo možno určit. 10. Po zjištění skutkového stavu přistoupil soud k posouzení právní stránky věci, když při vypořádání společného jmění manželů účastníků postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), neboť společné jmění manželů zaniklo za účinnosti nové právní úpravy (§ 3028 ods. 2 o.z.). 11. Podle § 708 ods. 1 o.z., to co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. 12. Podle § 709 ods. 1 o.z., je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou po poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. 13. Podle § 709 ods. 2 o.z., je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. 14. Podle § 736 o.z., je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. 15. Podle § 740 o.z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. 16. Podle § 742 ods. 1 o.z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádání jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle ods. 2 uvedeného ustanovení se hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, při vypořádání společného jmění započítává zvýšena nebo snížena podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. 17. Jak vyplývá z výše uvedeného, za trvání manželství byla za společné finanční prostředky pořízena zahrada a garáž, jejichž výlučným vlastníkem je žalovaný (viz shodné tvrzení účastníků a výpis z katastru nemovitostí) a za společné finanční prostředky za trvání manželství byla pořízena plastová okna a balkonové dveře do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného (viz shodné tvrzení účastníků, faktura a pokladní doklad). Tržní cenu garáže a zahrady a náklady za pořízení balkonových dveří a plastových oken shledal soud předmětem vypořádání společného jmění. 18. Soud však neshledal předmětem vypořádání prostředky na stavebním spoření, uplatněné žalovaným, když o jeho existenci k zániku společného jmění, nebyl žádný důkaz. Ani dluh z úvěru, uplatněný žalovaným, nebyl shledán předmětem vypořádání, neboť jej žalovaný navrhl vypořádat až po uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění manželů (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2010 sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). To se týká i půjčky, kterou měla žalobkyně poskytnout žalovanému, neboť její vypořádání požadovala po uplynutí tříleté lhůty. Předmětem vypořádání nebyly shledány ani investice do podkroví nemovitosti, uplatněné žalobkyní, neboť žalobkyně žádným důkazem nedoložila financování podkroví za dobu existence společného jmění společnými finančními prostředky či jejími výlučnými prostředky. Rozhodnutí v dědickém řízení (č. j. [číslo jednací]) po zemřelé matce žalovaného svědčí pouze o tom, že žalovaný nabyl určitý majetek, ale nedokládá na co případně žalovaný finanční prostředky získané z dědictví, použil. Proto k tomuto důkazu soud nepřihlédl. 19. Soud při vypořádání vycházel z toho, že každý z manželů je povinen nahradit, co se společného bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Používá-li zákon slov, že je třeba nahradit, co bylo vynaloženo, pak už z jazykového výkladu vyplývá, že jde o náklad, který byl vynaložen v době minulé a jeho výše ke dni zániku manželství ani ke dni vypořádání společného jmění není nijak modifikována. Proto je povinen nahradit jeden z manželů v případě investic do jeho domu ze společného majetku, finanční prostředky na tyto investice skutečně vynaložené (viz rozsudek NS ČR ze dne 29.11.2005 sp. zn. 22 Cdo 1128/2005). V daném případě se jednalo o investice v podobě ceny balkonových dveří a plastových oken v celkové částce 90 000 Kč dle faktur. 20. Při v