15 C 408/2021-23 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 8 767 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela [datum] žalovaná smlouvu o zápůjčce [číslo] s obchodní společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek a souhrnný poplatek 3 600 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce byla i pojistná smlouva na životní pojištění, kde výše jednorázového pojistného byla ujednána na částku 174 Kč. Uvedené povinnosti se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. 2. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila [právnická osoba] [anonymizováno] schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr porovnáním příjmů a výdajů žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 3. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila do [datum] pouze 1 847 Kč. Žalovaná je v prodlení s plněním svých povinností a vedle původní povinnosti jí též vznikla povinnost zaplatit původní věřitelce zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny, protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení s placením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky) a nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení smlouvy dle smluvních podmínek. 4. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem původní věřitelky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dnes [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní nástupce“). Právní nástupce postoupil [datum] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč a souhrnný poplatek 3 600 Kč Součástí smlouvy o zápůjčce byla i pojistná smlouva na životní pojištění, kde výše jednorázového pojistného byla ujednána na částku 174 Kč. Uvedené povinnosti se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. 8. Žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila do [datum] pouze 1 847 Kč. 9. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Jako příjem žalované zjistila částku 19 693 Kč představující součet čisté mzdy žalované, sirotčího důchodu, doplatku na bydlení, příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení. Jako měsíční výdaje zjistila původní věřitelka částku 17 039 Kč a jako použitelný příjem žalované částku 2 654 Kč Tyto údaje ověřila původní věřitelka z výplatní pásky, nájemní smlouvy, SIPO a výměru státní podpory. 10. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem původní věřitelky obchodní společnost [právnická osoba]. Právní nástupce postoupil [datum] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Následně vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi (dále jen„ p. h. n.“) upravuje tento zákon poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám (dále jen„ osoba“), které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi (dále jen„ dávka“). 12. Podle § 4 odst. 1 písm. a) a b) p. h. n. jsou dávkami v systému pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. 13. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. K následků porušení povinnosti řádně posoudit schopnost žadatele o úvěr řádně splácet spotřebitelský úvěr se vyjádřil Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti [anonymizováno]), kde vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Žalovaná se v době kdy žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru, nacházela ve stavu hmotné nouze. Stav hmotné nouze je takový stav, kdy recipient dávek hmotné nouze nedosahuje takových příjmů, aby si mohl vlastními silami zajistit uspokojení základních lidských a sociálních potřeb, zejména pak potřebu bydlení. Z důvodu, že si žalovaná nebyla schopna tyto základní lidské potřeby uspokojit vlastními silami, byla recipientem dávek v hmotné nouzi. Pokud původní věřitelka vyhodnotila žalovanou j