22 C 346/2022-17 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalované částky domáhala z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil zapůjčené zařízení, a to STB/CA Modul s. č. [anonymizováno], ač tak učinit v souladu se smlouvou do 10 dnů od ukončení předmětné smlouvy měl. 2. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v níž se zavázala poskytovat žalovanému službu„ [příjmení] anténa“. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců. Součástí smlouvy účastníci učinili mj. Zvláštní podmínky. 4. Spolu se smlouvou bylo žalovanému pronajato zařízení v podobě STB/CA Modul s. č. [anonymizováno]. Podle čl. I. smlouvy účastník souhlasí mj. se smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného Technického zařízení. Z uvedeného smluvního ujednání soud dále zjistil, že tato povinnost není v čl. I smlouvy vázána na ukončení předmětné smlouvy, popř. na způsob takového ukončení. 5. Samotná smlouva byla formulářového charakteru a psána velmi malým a drobným písmem, a to včetně ustanovení o smluvní pokutě (viz předmětná smlouva). 6. Ke dni [datum] byla smlouva ukončena a žalovaný byl vyzván k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty dopisem ze dne [datum], rovněž pak k zaplacení žalované smluvní pokuty. V souladu s čl. 4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] (dále jen Zvláštní podmínky) byl žalovaný povinen vrátit Technické zařízení, které mu bylo poskytnuto, nejpozději do 10 dnů od data ukončení smlouvy. Zařízení měl vrátit jeho odesláním a doručením na adresu skladů uvedených na webových stránkách žalobkyně, protokolárním odevzdáním technikovi nebo odevzdáním v provozovně žalobkyně. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze Zvláštních podmínek. Žalovaný dosud zařízení žalobkyni nevrátil. 7. Dle čl. 4 podmínek je účastník povinen bez zbytečného odkladu oznámit ztrátu, krádež, zničení nebo poškození technického zařízení. Neprokáže-li účastník, že ke ztrátě, krádeži, zničení či poškození nedošlo porušením jeho povinností, žalobkyně vymění nebo opraví technické zařízení až poté, co účastník uhradí cenu takového zařízení včetně úhrady nákladů spojených s opravou nebo výměnou. 8. Právní posouzení věci se opírá o z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (zejména §61 a násl. zákona), §419 a násl., § 1810 a násl., § 2048 a násl., §2201 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). 9. Ustanovení § 63 z. o elektronických komunikacích stanoví náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Podle § 63 odst. 1 písm. p) tohoto zákona (ve znění v době uzavření předmětné smlouvy) v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek. 10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 15. Podle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. 16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 17. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 18. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o elektronických komunikacích podle § 63 a násl. zák. o elektronických komunikacích s tím, že v části týkající se pronájmu uvedených zařízení je třeba na posouzení smluvních práv a povinností použít odpovídající ustanovení týkající se nájmu věci v § 2201 a násl. o. z. Rovněž soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 409, § 1810 a násl. o. z. 19. V souladu s tím, že smlouva podléhá regulaci spotřebitelského práva, soud učinil závěr, že povaha žalovaného nároku je v rozporu s ochranou spotřebitele zakotvenou v občanském zákoníku. Soud zjistil, že ustanovení smluvních podmínek o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení poskytovateli služeb (popř. osobě jí pověřené) zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry ve smyslu §1813 o. z. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutých technických zařízení. Bylo proto nepochybně v zájmu poskytovatele služeb tato zařízení poskytnout, resp. pronajmout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaný, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to v krátké lhůtě a způsobem, který nutí žalovaného vynaložit ještě další náklady (poštovné, popř. jízdné) na vrácení těchto zařízení poskytovateli služeb. I tento způsob ujednání by byl akceptovatelný, úprava v § 2225 o. z. je dispozitivní, avšak už tím vzniklá nerovnováha v neprospěch spotřebitele by měla být ještě umocněna smluvní pokutou, která by v případě nesplnění smluvní povinnosti vrátit zařízení účastníka stíhala. K takovému smluvnímu ujednání soud nemůže v souladu § 1815 o. z. přihlédnout. 20. Z formulace smluvní pokuty v čl. I předmětné smlouvy je dále zřejmé, že účelem předmětné smluvní pokuty není zajištění splnění smluvní povinnosti vrátit poskytovateli služby jím poskytnutá technická zařízení. Nicméně smluvní pokuta je jeden z právních instrumentů zajištění dluhu (Díl 8 občanského zákoníku: Zajištění a utvrzení dluhů § 2010 - § 2054). Žalobkyně ujednáním předmětné smluvní pokuty sleduje zjevně jiný účel, a to bez zvýšených (vlastních) nákladů dosáhnout (více než) hodnoty zapůjčeného technického zařízení v případě, kdy už mu existence, resp. neexistence takových zařízení u účastníka smlouvy nebrání poskytovat službu z důvodu, že smlouva byla ukončena. Tato skutečnost je nepřímo zjevná z formulace čl. I smlouvy pro případ, kdy dojde k poškození či zničení zařízení, a to v kontextu s čl. 4 Zvláštních podmínek. Z výše uvedeného ustanovení smluvních podmínek vyplývá, že v případě zničení, popř. poškození zařízení za podmínky dalšího trvání smlouvy je účastník povinen zaplatit pouze„ cenu“ zařízení, a to oproti (žalovanému) stavu, kdy smlouva již byla ukončena. V případě ukončení smluvního vztahu musí účastník zaplatit„ smluvní pokutu“ v předem stanovené výši bez ohledu na cenu konkrétního zařízení. Výše uvedený závěr soudu je rovněž podepřen tím, že ani zaplacení smluvní pokuty by v souladu s § 2049 o. z. nezbavilo účastníka povinnosti splnit smluvní povinnost, kterou by měla smluvní pokuta zajišťovat, tj. vrácení technického zařízení poskytovateli služby. Tento následek však ustanovení čl. I předmětné smlouvy zjevně nepředpokládá. 21. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení dále jeví sku