32 C 114/2022-40 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 5.368,73 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 3.620,55 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,74 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.057,07 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaný úvěr dle žaloby řádně splácel a za dobu trvání smlouvy uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 5.389,19 Kč, tato částka byla pak poměrně alokována na úhradu jistiny, poplatků za poskytnutí úvěru a úroků. Dlužná částka ve výši 5.368,73 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou 5.057,07 Kč a smluvní pokutou 311,66 Kč. Žalobce se dále domáhal úhrady kapitalizovaného úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 28), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy neodstavil. 5. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při uzavření úvěrové smlouvy zcela rezignoval na prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E, po uzavření úvěrové smlouvy bylo proti žalovanému zahájeno celkem 7 řízení EXE. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částka 8.000 Kč došla na výše uvedený účet č. [bankovní účet], vedený na jméno žalovaného, jak na dotaz soudu sdělila [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) ve své odpovědi doručené soudu dne [datum] (na čl. 23 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 8.000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil částku v celkové výši 5.389,19 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze poměrnou část jistiny dluhu, kdy z původní jistiny ve výši 8.000 Kč odečetl částku, kterou žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil a výslednou částku, tj. 2.610,81 Kč, jakožto zbývající bezdůvodné obohacení, odečetl od údajné neuhrazené jistiny, která vyplývá ze žaloby. Tímto výpočtem tak soud dospěl k částce 2.446,26 Kč, kterou žalobci přiznal včetně zákonných úroků z prodlení ve výši a za období, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 2.446,26 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nároky žalobce na zaplacení úroku z úvěru, smluvní pokuty, stejně jako části jistiny, která již byla žalovaným uhrazena, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vycházely z neplatné úvěrové smlouvy. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že:„ Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení (jak smluvních, tak zákonných). V daném případě měl žalobce úspěch menší než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.