32 C 200/2022-42 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru, která byla údajně uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, tj. [právnická osoba], a žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřeboval, nicméně do dnešního dne je nevrátil. Jelikož však žalobce nebyl schopen doložit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, požadoval zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dlužná částka ve výši 8.000 Kč byla dle žaloby tvořena pouze jistinou údajně poskytnutého úvěru ve výši 8.000 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši za období od [datum]. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek – v zaslaném seznamu chybí žalovaný, neboť u žalovaného se jedná se o osobu, které fakticky finanční prostředky šly na účet, viz čl. 34 spisu, přestože to není osoba s níž právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru, resp. smlouvu o zápůjčce uzavřel, tzn. postoupení pohledávky tak žalovanému oznámeno nebylo, resp. došlo k němu až doručením žaloby stejně tak jako doručením žaloby došlo k doručení předžalobní výzvy, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] – přičemž toto oznámení bylo adresováno osobě, která byla uvedena ve smlouvě o úvěru, tj. [jméno] [příjmení], což je zároveň neexistující osoba. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] (na čl. 33 – 34), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení požaduje po majiteli bankovního účtu, tj. po žalovaném, na jehož účet byly poskytnuty bez právního důvodu finanční prostředky. S ohledem na to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce nebyla nikdy uzavřena žádná smlouva o úvěru, požaduje žalobce příslušenství, tj. úroky z prodlení, nově pouze ode dne [datum], tj. ode dne podání žaloby, kdy až doručením žaloby bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum]. Dále měl soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla nikdy platně uzavřena žádná smlouva o úvěru, na základě které by se právní předchůdce žalobce zavázal uvedené finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soud měl za prokázané to, že částka 8.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum] jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 27 – 28 spisu), a to bez právního důvodu, neboť žalovaný byl pouze osobou, které finanční prostředky fyzicky odešly na účet, nikoli osoba, se kterou právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena s [jméno] [příjmení], který je zároveň osobou neexistující. Dále má soud za prokázané to, že žalovaný tyto finanční prostředky, které obdržel bez právního důvodu, do dnešního dne nevrátil. Postoupení pohledávky nebylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce, resp. ze strany žalobce, řádně oznámeno, neboť oznámení o postoupní pohledávky bylo adresováno osobě, s níž byla smlouva o úvěru uzavřena, tj. [jméno] [příjmení]. Informace o tom, že byla pohledávka postoupena, byla žalovanému sdělena až doručením žaloby, doručením žaloby byla rovněž doručena předžalobní výzva. Soud proto přiznal žalobci částku 8.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a z ní úroky z prodlení v zákonné výši, a to ode dne podání žaloby, kdy bylo žalovanému skutečně oznámeno postoupení pohledávky. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci převážný úspěch a neúspěch měl pouze v nepatrné části představované rozdílem mezi původně požadovanými zákonnými úroky z prodlení od [datum], a zákonnými úroky z prodlení přiznanými od [datum] po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.