32 C 206/2022-32 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o zápůjčce“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel a dostal se do prodlení, právní předchůdce žalobce proto svou údajnou pohledávku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky. Dlužná částka ve výši 2.000 Kč byla dle žaloby tvořena pouze jistinou úvěru, žalobce dále požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení z této částky v zákonné výši ode dne splatnosti pohledávky. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum], Výpisem z Obchodního rejstříku žalobce [příjmení]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 2.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že žalobce soudu předložil pouze dokument s názvem„ Prohlášení nového klienta“, který sice obsahuje základní náležitosti úvěrové smlouvy, respektive specifikaci poskytovaného úvěru, nijak však neprokazuje, že se jedná o dokument, který byl sjednán mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, neboť není podepsán žalovaným, ani žádným zástupcem právního předchůdce žalobce. Soud nemá za prokázané, že uvedené finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě tohoto dokumentu, ani to, že žalovaný se s tímto dokumentem vůbec seznámil. Dle názoru soudu se může jednat o běžný interní dokument právního předchůdce žalobce, nepovažuje jej však za úvěrovou smlouvu, která by mohla být titulem pro žalovanou pohledávku. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené má pouze to, že částka 2.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 21 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vůbec kdy uzavřena jakákoli smlouva o úvěru, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 2.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem částku 2.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Částku 2.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.