32 C 283/2021-44 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7.445 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 874,91 Kč, dále spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru 1.689,46 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.695,63 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,31 % ročně z částky 5.695,63 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno]“ [číslo] (smlouva o úvěru dle účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč v hotovosti vyplacené žalované obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 3.535 Kč. Dlužná částka ve výši 7.445 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 5.695,63 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.627,32 Kč a poplatkem za životní pojištění 122,05 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobce, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 2. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. <i>6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost.</i> <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru. To znamená, že proti žalované nebyly vedeny žádné exekuce v době uzavření smlouvy o úvěru. Jiná je však situace ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované, kdy Kartou zákazníka – Žádostí o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované zejména z tvrzení žalované, kdy z této karty vyplývá, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) ve výši [částka], další příjmy – vedlejší (příjem z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka], státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši [částka], další příjmy [částka], které však nebyly ničím doloženy, tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalované s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Z výše uvedeného je evidentní, že částka [částka], tzv. dalších příjmů, která nebyla nikterak prokázána a nevyplývá ani z výpisu z účtu, které soudu zaslal žalobce, nebyla ničím doložena a velmi pravděpodobně tak byla do této žádosti dopsána jen proto, aby žalované vůbec vyšly nějaké disponibilní prostředky (výše uvedený tzv. použitelný příjem) tak, aby jí úvěr vůbec mohl být poskytnut. Podle soudu je tak evidentní, že žalovaná fakticky vůbec úvěruschopná nebyla. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou a vzhledem k tomu, že žalovaná na konto smlouvy uhradila částku 3.535 Kč, soud žalobu částečně zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a naopak soud vyhověl žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.