32 C 329/2021-41 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 3.011,82 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizované úroky ve výši 5.850 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 11.275 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 36.275 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 11.275 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 23), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [anonymizována dvě slova], organizační složka doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 25) + Výpisem z účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 25.000 Kč dne [datum] (na čl. 27). Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 25.000 Kč dne [datum] na účet žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, z něhož se podává přijetí částky 1 Kč dne [datum] z účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došla právnímu předchůdci žalobce tato částka, avšak soud již neměl za prokázané, zda tuto platbu skutečně uskutečnil žalovaný. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv skutečnost, zda se s nimi ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. [anonymizováno] [číslo] měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 25.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 25.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [anonymizována dvě slova], organizační složka ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byla rovněž patrna došlá platba od žalobce (na čl. 25 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 25.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 25.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 25.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 2 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavřením smlouvy o úvěru 7. Na výzvu soudu zástupce žalobce sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzhledem k tomu vzdal žalobu částečně zpět a nadále požadoval pouze jistinu spolu se zákonnými úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. 8. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobce posoudil nikoliv podle ustanovení Občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, ale aplikoval ustanovení tohoto předpisu o bezdůvodném obohacení, neboť žalobce neprokázal řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru a soud z tohoto důvodu na tuto smlouvu hleděl jako na neplatnou. 9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k p