50 C 104/2021-41 — Okresní soud v Mostě

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z rámcové úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a Dodatku [číslo] ze dne [datum]. Dodatkem [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Byla uzavřena smlouva o úvěru číslo smlouvy [anonymizováno]. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 284 Kč, počínaje [datum]. Úroková sazba byla stanovena ve výši 11,9 % p.a. V důsledku porušení povinností žalovaným, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši (od splátky splatné v dubnu 2020), žalobkyně dopisem ze dne [datum] pohledávku zesplatnila k témuž dni a žádala její okamžité zaplacení. Žalovaný po zesplatnění již ničeho nezaplatil. Ke dni podání žaloby dlužná částka činila na jistině 255 875,08 Kč, na splatných smluvních úrocích 21 533,79 Kč, pojistné sjednané dne [datum], které bylo, z důvodu ukončení pojištění zasláno pojišťovně ve výši 358 Kč. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě aktuální dlužné částky také předžalobní výzvou k plnění, kde byla poskytnuta dodatečná lhůta ke splnění dluhu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložené rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ rámcová smlouva“), soud zjistil, že jejím obsahem je dohoda o poskytnutí bankovních služeb včetně platebních, tj. zřízení bankovního účtu číslo [bankovní účet] a jeho vedení, poskytnutí platební karty. Rámcová smlouva obsahuje podpis žalovaného. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě si účastníci sjednali závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, na splacení předchozího úvěru do výše 176 955 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými 121 měsíčními splátkami ve výši 4 284 Kč, a to včetně základního smluvního úroku ve výši 11,9 % ročně, resp. bonusového ve výši 9,9 % ročně, v případě splacení ve 105ti splátkách. Celková výše poskytnutého úvěru pak byla ve výši 449 096,07 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobce, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z obchodních podmínek a podmínek pro užívání úvěru soud zjistil, že tyto opravňují žalobce jednostranně požadovat předčasné splacení všech úvěrů. Z přihlášení k pojištění ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaný pro případ nemožnosti splácet úvěr z důvodu pracovní neschopnosti, uzavřel pojištění, kde pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou ve výši 125 Kč měsíčně. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že v lednu 2021 byla stržena částka pojistného ve výši 358 Kč, kdy zůstatek na účtu byl nulový. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobcem a historie plateb, soud zjistil výši žalované částky. Z předloženého přehledu plateb soud zjistil výši dlužné částky a poslední řádnou platbu žalovaného v březnu 2020. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum], spolu s výpisem z poštovní knihy ze dne [datum], soud zjistil, že jeho obsahem je výzva žalovanému, aby uhradil zesplatněnou dlužnou částku v celkové výši 277 766,87 Kč do [datum] s tím, že pokud v uvedeném termínu nebude předmětná částka připsána na účet žalobkyně, bude podána žaloba. Z přehledu odchozích zpráv je patrné, že žalobkyně žalovaného ve dvou případech vyzývala k zaplacení. Podle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 6 odst. 1. z. [číslo] o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Podle odst 2. věřitel nebo zprostředkovatel je povinen spotřebiteli poskytnout na požádání bezplatně kopii návrhu smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. To neplatí, pokud věřitel není ochoten přistoupit k uzavření této smlouvy v okamžiku, kdy spotřebitel o kopii návrhu požádá. Podle ustanovení § 2399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Nebo úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobce využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnil. V souladu s ustanovením § 1970 o.z., žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a pojistné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do jistiny tak i co do příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 250 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst.1 o.s.ř.