50 C 148/2021-33 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující byla dne [datum] uzavřena s žalovaným smlouva o hotovostním úvěru ve výši 10 000 Kč, která byla tvořena z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 7 700 Kč, který měl žalovaný splácet po 295 Kč týdně. Žalovaný splatil 1 600 Kč. Po přepočtu z týdenních splátek se tak žalovaný dostal do prodlení dne [datum], splatnost celého úvěru nastala dne [datum]. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného vyplněním dotazníku žalovaným, lustrací v dostupných databázích dlužníků, neplatných dokladů totožnosti, kontrolou v registru exekucí, insolvenčním rejstříku, vyhodnocení aktuální finanční situace klienta dle jím dodaných informací a dle lokality bydliště žalovaného. 2. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], podepsané žalovaným soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 17 700 Kč (jistina 10 000 Kč, úrok 3 500 Kč, poplatek za inkaso 2 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 000 Kč) v pravidelných týdenních splátkách, jak je uvedeno shora. 5. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaný uvedl, že je nájemcem bytu, má pracovní poměr s příjmem [částka]. Jako doklady je uvedeno předložení výplatních pásek, občanského průkazu, třech výpisů z účtu, SIPO, 3 výplatní pásky, nájemní smlouva. Jako výdaje uvedl na bydlení [částka], životní minimum energie [částka], jiné výdaje [částka], telefon [částka], celkem [částka]. Jako disponibilní prostředky je uvedena částka [částka] měsíčně. 6. Předžalobní výzva ze dne [datum], spolu s podací knihou odeslané pošty ze stejného dne, prokazuje podání předžalobní výzvy před podáním žaloby. 7. Z elektronického evidenčního systému soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému jsou evidována exekuční řízení, předcházející uzavření projednávané smlouvy o úvěru. Jedná se o sp. zn. [spisová značka], a následně dalších více než 10 dalších exekucí s tím, že se v převážné míře jedná o pohledávky vůči společnostem, poskytujícím spotřebitelské úvěry. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 12. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což není řádné posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně byť nahlížela, dle svého tvrzení do veřejně přístupných databází bankovních i nebankovních subjektů, neprovedla lustraci v registru prováděných exekucí, vedeného exekutorskou komorou. Pokud žalobkyně tvrdila, že byl předložen výpis z účtu žalovaného, tak tento předložen nebyl, nebylo možné z něj ověřit výdajovou stránku žalovaného, nicméně ze seznamu vedených exekucí je zřejmé, že v přibližně stejné době, ale pravděpodobně dříve, s ohledem na dobu nalézacího řízení, uzavřel více úvěrových smluv, které nebyl schopen splácet, což se projevilo jejich exekučním vymáháním. Pokud žalobkyně řádně prověřila úvěruschopno