50 C 166/2020-60 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2018 [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu. Součástí smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím společnosti [právnická osoba], která byla zároveň dodavatelem předmětu financování (automobilu). Úvěr byl poskytnut ve výši 684 000 Kč, výše úvěru byla vypočtena jako rozdíl mezi pořizovací cenou předmětu financování 855 000 Kč a přímou platbou ve výši 171 000 Kč. Úvěr byl poskytnut k rukám dodavatele dne 21. 5. 2018. Zároveň s uzavřením smlouvy o úvěru byla uzavřena Smlouva o zajišťovacím převodu práva. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 18 743 Kč, první splátka byla splatná 9. 6. 2018. Žalovaná neuhradila splátku úvěru splatnou dne 9. 1. 2019, porušila tak svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění dosud nesplacených dlužných splátek, vzniku sankcí a dodatečných nákladů. Žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatněných pohledávek, ani na základě této výzvy ničeho neuhradila a žalobkyně tak využila svého práva a předmět financování na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalované odebrala. Výtěžek prodeje vozidla činil 384 000 Kč vč. DPH, žalobkyni vznikly náklady za odebrání vozu v částce 6 050 Kč. Výtěžek prodeje vozidla byl započítán na dlužnou částku, zbývající pohledávku žalovaná ani přes opětovnou výzvu k úhradě neuhradila. Dlužná částka tak činí 379 958,63 Kč a sestává se z jistiny ve výši 374 755,63 Kč tvořené, mimo jiné smluvní pokutou ve výši 58 399 Kč jako 10 % z dlužné částky a provize za prodej vozidla 5 203 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z dlužné částky od 1. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 37 476 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila. Uvedla, že nesouhlasí s nárokem na zaplacení smluvních pokut a dále se zaplacením částky, která převyšuje cenu odprodaného vozidla nad cenu, stanovenou znaleckým posudkem. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 3. 2021, kdy byl vydán rozsudek pro zmeškání. Tento byl na základě odvolání žalované odvolacím soudem zrušen, když nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání a ve věci bylo nařízeno na den 14. 2. 2022 nové jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2018, soud zjistil, že žalovaná sjednala se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 684 000 Kč splatný v 48 splátkách po 18 743 Kč měsíčně splatných každého 9. dne v měsíci, první splátka byla splatná 9. 6. 2018. Celková výše částky, kterou byla povinna zaplatit žalovaná, není uvedena. 5. Ve vlastním textu smlouvy jsou uvedeny formou citace sazebníku smluvní pokuty a poplatky s tím, že pro případ prodlení s úhradou splátek je uvedena smluvní pokuta ve výši 10% z dlužné částky, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky, zajišťovací převod vlastnického práva ke zboží. Výše poplatků není ve smlouvě uvedena, je uveden odkaz na sazebník poplatků, který byl žalované předán při podpisu smlouvy o úvěru, což žalovaná stvrdila svým podpisem. 6. Z dopisu ze dne 16. 5. 2019, je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalované zesplatněn ke dni 10. 5. 2019 (dopis doložen včetně dokladu o doručení – dodejky), dlužná částka činila 744 195 Kč. 7. Z předloženého sazebníku poplatků vyplývá, že tento sazebník je součástí úvěrové smlouvy. Sazebníkem žalobkyně jednostranně stanovila sankci (smluvní pokutu) v důsledku neplnění závazků ve výši 10 % z dlužné částky a sankční platbu ve výši 10 % z dlužné jistiny při zrušení úvěrové smlouvy. Sazebník je součástí Úvěrových podmínek [číslo] – [příjmení] ze dne 1. 11. 2016. V článku 16. 1 a 5. 2. úvěrových podmínek je uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s platbou měsíční splátky či jiné dlužné splátky. Úvěrové podmínky nejsou žalovanou podepsány. 8. Z přehledu plateb na poskytnutý úvěr žalovanou soud zjistil, že poslední splátka byla zaplacena 6. 12. 2018. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalovaná řádně poskytnutý úvěr nesplácela a žalobkyně žalované účtovala smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky, poplatky za odeslání upomínky, poplatky za vedení účtu a sankční poplatek za předčasné ukončení smlouvy. 9. Dopisy ze dne 24. 1. a 4. 3. 2020 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. 10. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh žalované akceptovala a poslala na účet prodejce vozidla [právnická osoba] částku 684 000 Kč. 11. Z kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2019, soud zjisitl, že vozidlo bylo prodáno za kupní cenu 384 000 Kč, prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], která tak činila na základě zmocnění žalobkyní, uděleného komisionářskou smlouvou ze dne 1. 8. 2014. Za tuto službu byla žalobkyni účtována částka 5 203 Kč, jak vyplývá z předložené faktury [číslo] ze dne 13. 9. 2019 a bankovního výpisu z účtu žalobkyně o provedení platby ze dne 9. 9. 2019. Obvyklá cena vozidla byla stanovena znaleckým posudkem [číslo] ze dne 3. 7. 2019 na částku 450 000 Kč. 12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění, vozidlo bylo žalobkyní odebráno, následně prodáno a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši uvedené v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí. 13. Na právní posouzení věci tak dopadají následující zákonná ustanovení. 14. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2398 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 16. Podle § § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 18. Podle § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným, splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (došlo k automatickému zesplatnění úvěru). Bylo prokázáno, že závazek ze strany společnosti žalobkyně poskytnout žalované úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalované poskytnuté úvěry řádně a včas splatit splněn nebyl. Pro případ prodlení si účastníci dohodli i výši úroku z prodlení 0,1% denně z dlužné částky. 20. V daném případě byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva podle ustanovení § 2395 o. z., která má charakter smlouvy spotřebitelské s ohledem na dlužníka v postavení spotřebitele dle § 419 o.z. Z tohoto důvodu dále platí, že ve spotřebitelském vztahu se použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele (zde zejména § 1798 až § 1801; § 1810 až 1819 o. z. a zák. č. 145/2010 Sb.) je třeba je použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, a to ve znění platném k 9. 8. 2016 Smluvní strana, která má postavení spotřebitele pak nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 21. Podle § 1798 odst. 1 ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky b