50 C 180/2020-40 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [země] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které vyčerpala žalovaná ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok z vyčerpaných peněžních prostředků ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % ročně z vyčerpaných peněžních prostředků. Celkovou výši úroku a poplatku kapitalizovala žalobkyně na částku 3 164,93 Kč. Minimální pravidelná splátka úvěru byla splatná vždy do 30. dne kalendářního měsíce. Žalovaná nezaplatila za poskytnutý úvěr ničeho a je v prodlení s plněním svých povinností. Z důvodu prodlení žalované vyzvala původní věřitelka žalovanou k zaplacení dlužné částky. Náklady za vyhotovení a odeslání upomínky vyčíslila původní věřitelka na částku 250 Kč. 2. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru a pohledávku z nákladů na uplatnění pohledávky na žalobkyni a žalovanou o tom vyrozuměla. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby prokázala, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty prokazujícími, že původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které vyčerpala žalovaná ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit původní věřitelce úrok z vyčerpaných peněžních prostředků ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % ročně z vyčerpaných peněžních prostředků. Minimální pravidelná splátka byla splatná vždy do 30. dne kalendářního měsíce. Žalovaná nezaplatila za poskytnutý úvěr ničeho a je v prodlení. Z důvodu prodlení žalované vyzvala původní věřitelka žalovanou k vrácení peněžních prostředků. Uplatněním pohledávky vznikly původní věřitelce dodatečné náklady, které vyčíslila na částku 250 Kč. 7. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 8. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. Následně vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. K následků porušení povinnosti řádně posoudit schopnost žadatele o úvěr řádně splácet spotřebitelský úvěr se vyjádřil Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. V souzené věci původní věřitelka neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a porušila tak svou zákonnou povinnost. Smlouva je tak absolutně neplatná a soud vypořádal nárok z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 10 000 Kč, přičemž za toto plnění nezaplatila žalovaná ničeho. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Žalovaná pak měla plnit ihned poté, co k tomu byla žalobkyní prokazatelně vyzvána. Za tuto výzvu považuje soud předžalobní upomínku, kde žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího se ocitla žalovaná v prodlení a soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení za období dřívější, soud v této části žalobu zamítl. Jako příslušenství pohledávky přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení nákladů s uplatněním pohledávky, jelikož jejich výši považuje soud za přiměřenou a zároveň by tyto náklady původní věřitelka nemusela vynaložit, pokud by žalovaná řádně splnila své povinnosti. 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci