50 C 185/2021-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 400 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 9 900 Kč, a to vše nejpozději do [datum]. Žalovaný na dluh ze smlouvy zaplatil pouze 3 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. Původní věřitelce tak dnem následujícím po dni splatnosti spotřebitelského úvěru vznikl vedle původního nároku též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení 19,31 % ročně z dlužné jistiny dluhu. 2. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné k rozhodnutí ve věci. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž obsahem byla povinnost původní věřitelky poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku původní věřitelce vrátit a společně s tím zaplatit souhrnný poplatek 9 900 Kč, a to vše nejpozději do [datum]. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla původní věřitelka posouzení úvěruschopnosti žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného, když zjistila jako čistý měsíční příjem žalovaného částku [částka] a jako měsíční výdaje žalovaného částku [částka] Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného a pracovní smlouvy žalovaného. 7. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 3 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila dne [datum] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 10. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla původní věřitelka žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaným původní věřitelce 3 500 Kč. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce následně dne [datum] postoupila původní věřitelka na žalobkyni a ta žalovaného vyzvala k zaplacení nejpozději do [datum]. 11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 19. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 20. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 21. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se spo