50 C 33/2022-59 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 997,70 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 904,70 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 24. 3. 2021. Žalovaný ve stanovené lhůtě úvěr nevrátil zcela a vznikl mu tak dluh ve výši 10 997 Kč, přičemž tento dluh je po splatnosti. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Na základě zjištěných údajů posoudila žalobkyně žalovaného jako úvěruschopného. 3. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně ani z části neuznává. Od původní věřitelky neobdržel částku uváděnou žalobkyní. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a vůči [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO]. Z důvodu nesplnění zákonné povinnosti původní věřitelky řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, považuje žalovaný smlouvu za absolutně neplatnou. Celkově zaplatil původní věřitelce částku 19 333 Kč. 4. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru, kde se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. 5. Z potvrzení o provedení plateb původní věřitelkou soud zjistil, že původní věřitelka poskytla žalovaném za období od 24. 4. 2020 do 27. 7. 2020 plnění v celkové výši 21 250 Kč. 6. Z dokladů o postupných úhradách soud zjistil, že žalovaný poskytl za období od května 2020 do února 2021 původní věřitelce plnění v celkové výši 19 333 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky ve prospěch žalobkyně nejpozději do 26. 4. 2022. 8. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti nenavrhla žádné důkazy a neunesla tak důkazní břemeno. Podle § 118a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně jednání přítomna nebyla a tím se připravila i o právo být poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy prokazující, že před uzavřením smlouvy původní věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a o tom, že následkem neunesení důkazního břemene bude neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou. 9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela s žalovaným 24. 4. 2020 smlouvu o úvěru, kde se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalovanému plnění v celkové výši 21 250 Kč. Naproti tomu žalovaný poskytl původní věřitelce plnění v celkové výši 19 333 Kč. Následně oznámila původní věřitelka žalovanému postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky ve prospěch žalobkyně nejpozději do 26. 4. 2022. 10. Podle ust. § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Na otázku zdali neposouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 21 250 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný celkem 19 333 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 917 Kč (21 250 Kč – 19 333 Kč). 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný pak měl plnit dluh ihned poté, co k tomu byl vyzván. Za tuto výzvu považuje soud oznámení o postoupení pohledávky, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do 26. 4. 2022. Ode dne následujícího p