50 C 35/2022-66 — Okresní soud v Mostě

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedla, že dne 24. 10. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami dohodnutými přímo ve smlouvě. Smlouvou o úvěru byly dohodnuty úroky z úvěru ve výši 12,9% p.a. a poplatky za úkony související. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl opakovaně o plnění dluhu upomínán. Ke dni 1. 5. 2021 přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke zesplatnění úvěru. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 uzavřenou se [právnická osoba], a.s., která pohledávku odkoupila od [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021. Ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 1. 7. 2021, žalovaný dluží žalobci částku 193 646,40 Kč na jistině, 3 168 Kč na poplatcích, 2 706,90 Kč na dlužném úroku ve výši 12,9% ročně, 2 706,98 Kč na splatném úroku z prodlení, kdy dále je nárokováno příslušenství, tvořené řádným úrokem ve výši 12,9% p. a. z dlužné jistiny ve výši 193 646,40 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 193 646,40 Kč ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení. V podání ze dne 7. 11. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení o popis úkonů, které byly provedeny před uzavřením smlouvy o úvěru, na základě kterých byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný měl uzavřeny tři smluvní vztahy u banky, tyto řádně splácel a po zhodnocení jeho příjmových a výdajových poměrů, mu zbývala dostatečná částka na úhradu splátek úvěru ve výši 2 724 Kč měsíčně. Žalovaný byl klientem banky, ta měla detailní přehled o jeho příjmech a výdajích prostřednictvím jeho účtu, který pro žalovaného vedla. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od června do října 2019, včetně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2019, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 12,9 % ročně a na splácení v pravidelných 117. měsíčních splátkách ve výši 2 724 Kč splatných do každého 16. dne v měsíci, počínaje 18. 11. 2019. Z přehledu platební historie vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 10. 2019 úvěr v celkové výši 180 000 Kč. Žalovaný splatil celkem 19 068 Kč, tj. sedm splátek. Z dopisu ze dne 30. 3. 2021, označeného jako poslední výzva k úhradě soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, která činila 10 788 Kč a informován o tom, že v případě nezaplacení přistoupí žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, kdy dlužná částka činí 192 492 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a žalobkyně jej proto zesplatnila ke dni 1. 5. 2021, jak soud zjistil z dopisu ze dne 1. 5. 2021, ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 196 815 Kč. Z předložených smluv o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2021 resp. 29.7.2021 soud zjisitl, že vymáhaná pohledávka přešla na žalobkyni. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisy ze dne 14. 7. 2021 a 10. 8. 2021. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 10. 8. 2021 (doložené včetně dokladu o doručení) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany společnosti právní předchůdkyně žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení. Soud proto považoval za prokázané tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tedy to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v jejímž důsledku právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně, pročež právní předchůdce žalobkyně od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovaný dlužil žalovanou částku a soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 908,68 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 873 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 196 814,40 Kč sestávající z částky 8 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 4 490 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada v celkové výši 4 400,48 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 10. 2022, náhrada 2 200,24 Kč za 210 ujetých km v částce 1 600,24 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 12. 2022 náhrada 2 200,24 Kč za 210 ujetých km v částce 1 600,24 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 310,48 Kč ve výši 9 725,20 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle §160 o.s.ř.