50 C 41/2022-76 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 9 458,52 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], a. s., [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 9. 1. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě zřídila původní věřitelka žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] (dále jen„ bankovní účet“). Současně s tím umožnila žalovanému čerpat prostřednictvím bankovního účtu úvěr ve formě kontokorentu. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy načerpal žalovaný úvěr ve výši 8 771,04 Kč. Následně se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou svých smluvních závazků. Z důvodu prodlení žalované, zesplatnila původní věřitelka úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení nejpozději do 15. 5. 2018. Společně s tím vyzvala žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 687,48 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho a je v prodlení. Dne 16. 6. 2020 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela s žalovaným 9. 1. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě zřídila původní věřitelka žalovanému bankovní účet. Současně s tím umožnila žalovanému čerpat prostřednictvím bankovního účtu úvěr ve formě kontokorentu. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jako výši příjmu žalovaného zjistila původní věřitelka částku 17 448 Kč. Dále původní věřitelka zjistila, že žalovaný řádně plní interní závazky, které měl u původní věřitelky splátkami ve výši 1 504,64 Kč měsíčně a externí závazky splácel splátkami ve výši 1 044 Kč měsíčně. Dále původní věřitelka prolustrovala žalovaného prostřednictvím veřejných a neveřejných databází a rejstříků. Na základě získaných informací posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Na základě uzavřené smlouvy načerpal žalovaný úvěr ve výši 8 771,04 Kč. Následně se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou svých smluvních závazků. Z důvodu prodlení žalované, zesplatnila původní věřitelka úvěr a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení nejpozději do 15. 5. 2018. Společně s tím vyzvala žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 687,48 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho a je v prodlení. Dne 16. 6. 2020 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy na žalobkyni. 5. Na poskytnutí úvěru aplikoval soud § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na posouzení úvěruschopnosti aplikoval soud § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Na úroky z prodlení aplikoval soud § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že původní věřitelka splnila veškeré své smluvní a zákonné povinnosti a naopak žalovaný tyto povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. Z důvodu prodlení žalovaného přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 458,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.