50 C 48/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 080 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným dne 6. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 18 630 Kč, a to prostřednictvím pravidelných splátek nejpozději do 6. 4. 2018. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil pouze 31 050 Kč a je v prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl původní věřitelce nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty v celkové výši 13 500 Kč. 2. Dne 28. 9. 2018 se na základě smlouvy o prodeji závodu stala novou věřitelkou smlouvy o úvěru obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ přechodná věřitelka“). Dne 21. 12. 2020 postoupila přechodná věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 3. Z důvodu prodlení žalovaného vznikly žalobkyni dodatečné náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 434 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud vyzval žalobkyni, aby soudu předložila důkazy prokazující, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že těmito důkazy nedisponuje a žádné důkazy nenavrhla. Ze stejného důvodu vzala svou žalobu co do nároku na zaplacení smluvní pokuty zpět. Soud proto v této části řízení zastavil (výrok I). 7. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 6. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a zaplatit příslušenství úvěru ve výši 18 630 Kč, a to prostřednictvím pravidelných splátek nejpozději do 6. 4. 2018. 8. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil do 6. 4. 2018 částku 31 050 Kč. 9. Ze smlouvy o prodeji závodu soud zjistil, že na základě koupě části závodu se 28. 9. 2018 novou věřitelkou smlouvy o úvěru stala přechodná věřitelka. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že 21. 12. 2020 postoupila přechodná věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 11. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nejpozději do 1. 3. 2021. 12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč. Za to žalovaný zaplatil původní věřitelce částku 31 050 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Následně se na základě smlouvy o prodeji závodu stala věřitelkou smlouvy o úvěru přechodná věřitelka, a ta dne 21. 12. 2020 postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 13. Podle ust. § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 14. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Na otázku zdali neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 27 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný původní věřitelce celkem 31 050 Kč. Žalovaný se tak na úkor původní věřitelky, resp. žalobkyně bezdůvodně neobohatil. Ze stejného důvodu tak soud žalobu (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby) zamítl. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly.