50 C 84/2022-30 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 100 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby, právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a paní [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] (dále jen„ žalovaný“) mezi sebou uzavřeli dne 21. 7. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění ze dne 16. 8. 2020 (dále jen„ Smlouva“), na částku celkem 25 000 Kč, s tím, že částku poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované uvedený ve Smlouvě a z něhož přišla verifikační platba. Datum splatnosti úvěru v celkové částce 30 125 Kč byl stranami dohodnut na den 20. 8. 2020. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, uplatňuje žalobkyně kromě dlužné částky jistiny 25 000 Kč také smluvní pokutu ve výši 11 125 Kč, úrok 5 125 Kč a dále neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovaná nereagovala ani na upomínku zasílanou zástupcem žalobkyně a dlužnou částku nezaplatila. 2. Podáním ze dne 22. 8. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení týkající se uzavření Smlouvy s tím, že žalovaná poskytla před jejím uzavřením takové doklady a údaje, ke kterým mohla mít přístup pouze ona sama (kopie OP, rodné číslo, telefon) a které by neposkytla, pokud by neměla v úmyslu uzavřít Smlouvu. Jelikož žalobkyně nedisponuje doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované, vzala částečně žalobu zpět v části požadující zaplatit smluvní pokutu 11 100 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 5 275 Kč. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby, soud řízení částečně zastavil (výrok I rozsudku). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 7. 2020 [číslo] dodatku k ní ze dne 16. 8. 2020, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se dohodla se žalovanou na poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč se splatností do 20. 8. 2020 Smlouvy nejsou podepsány a to ani uvedením SMS kódu, elektronického kódu apod. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 249,42 % ročně, celkem měl žalovaný zaplatit 30 125 Kč. Celková částka 25 000 Kč byla poslána na uvedený účet žalovaného číslo [bankovní účet], jak vyplývá z předložených výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. 7. Z obchodních podmínek vyplývá, že jsou nepodepsané a ani jinak nevyplývá, že by byly žalované známy či se žalovanou dohodnuty. 8. Z výpisu účtu ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná zaslala právní předchůdkyni identifikační platbu ze svého účtu, uvedeného ve smlouvě o úvěru. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2021, soud zjistil, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni a dopisem ze dne 16. 12. 2021 bylo oznámeno žalované, jak je doloženo podacím archem ze dne 17. 12. 2021. 10. Předložená předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 7. 4. 2022, je doložena dokladem o odeslání ev. doručení ze dne 11. 4. 2022. 11. Z předloženého oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2021, soud zjistil, že předmětem této listiny je, mimo jiné, výzva právního předchůdce žalobkyně žalované k úhradě dluhu ve výši 41 400 Kč, tj. ve výši ke dni 8. 12. 2021 a to ve lhůtě do deseti dnů po obdržení této výzvy. Doklad o odeslání nebo doručení druhé straně ze dne 17. 12. 2021, předložen byl. 12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 15. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žalobkyni předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Doklad o výši uvedených nákladů na bydlení nepředložila. Nebyly tak, ze strany žalované, předloženy a ze strany žalobkyně požadovány listiny, ověřující údaje o výdajích žalované (např. SIPO, výpisy z účtu atp.). Z předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit finanční a majetkovou situaci žalované. 20. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění. 21. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 22. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka neposuzovala úvěruschopnost žalované s řádnou péčí. Nebyly předloženy doklady o tom, že by byly prováděny lustrace v dostupných registrech bankovních a nebankovních subjektů, že by byly doloženy informace o příjmech a výdajích žalované, atp. Z předložených tvrzení a listin vyplývá, že právní předchůdkyně rezignovala na tuto svou zákonnou povinnost. 24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící o