61 C 102/2022-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 2 634 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 18. 12. 2013 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa žalované na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala odebírat elektřinu a hradit právní předchůdkyni žalobkyně platby za dodanou elektřinu dle vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě odebrané elektřiny v období od 13. 3. 2019 do 23. 9. 2019 vystavila vyúčtování na částku 10 634 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 8 000 Kč činí dlužná částka 2 634 Kč) splatnou dne 21. 10. 2019. Žalovaná vyúčtovanou částku neuhradila. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 22. 11. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně se dále domáhala přiznání úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 18. 12. 2013 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou platným ceníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Dodávku elektřiny do tohoto odběrného místa za období od 13. 3. 2019 do 23. 9. 2019 vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované fakturou, VS [číslo] na částku 2 634 Kč, splatnou dne 21. 10. 2019. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalované byla žalobkyní zaslána předžalobní výzva ze dne 2. 10. 2021. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč.zák“), ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalované elektřinu a žalovaná jako odběratel měla povinnost platit cenu za dodávku této komodity právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu § 524 obč. zák. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 517 odst. 2 obč.zák. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud v souladu se žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury, tj. ode dne 22. 10. 2019, kdy byla žalovaná k tomuto datu s úhradou celé dlužné částky již v prodlení 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 8. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění na jistině nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.