61 C 25/2022-25 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 671,60 Kč skládající se ze smluvní pokuty 2x 2 000 Kč za nevrácené přijímací zařízení [anonymizováno 7 slov]) a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) dále jen„ přijímací zařízení“, a částky 671,60 Kč představující dlužné nájemné za pronájem příjímacích zařízení a další dlužné poplatky jako poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku. Žalovaný si tato přijímací zařízení pronajal v rámci smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále také jen„ smlouvy“) uzavřené dne [datum] (správně dne [datum] – pozn. soudu) mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“. 2. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením spolu se společností [právnická osoba], jako zanikajících společností, se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni [datum] přešlo veškeré jmění zanikajících společností. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalovanému poskytovány služby elektronických komunikací, a zároveň si žalovaný v rámci této smlouvy pronajal od právní předchůdkyně žalobkyně dvě přijímací zařízení za nájemné 70 Kč měsíčně (shodně i ceník služeb). Součástí smluv byly všeobecné podmínky a ceník služeb. Současně se žalovaný ve smlouvách zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajatá přijímací zařízení při ukončení smlouvy včas a v pořádku (smlouva obsahovala odkaz na konkrétní ustanovení všeobecných podmínek). Žalovaný převzal přijímací zařízení dne [datum] a [datum]. V případě porušení platebních povinností žalovaným byla dle článku [číslo] všeobecných podmínek ujednána možnost odstoupení právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy. Dle článku 7.6 všeobecných podmínek byla sjednána smluvní pokuta dle ceníku v případě nevrácení přijímacího zařízení žalovaným včas a v pořádku do 7 dnů po ukončení smlouvy (článek 7.4). Výše smluvní pokuty byla stanovena ceníkem ve výši 2 000 Kč za každé přijímací zařízení. Náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku byla ceníkem stanovena ve výši 500 Kč. Náhrada nákladů za zaslání upomínky byla ceníkem stanovena ve výši 150 Kč. Za pronájem přijímacích zařízení právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování [číslo] na částku 2x 70 Kč, tj. 140 Kč, splatnou dne [datum] vyúčtování [číslo] na částku 2x 70 Kč, tj. 140 Kč, splatnou dne [datum]. Na náhradě nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování [číslo] na částku 500 Kč splatnou dne [datum] (žalobkyně se domáhala přiznat pouze částku 391,60 Kč). Na náklady za zaslanou upomínku ve výši 150 Kč právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vystavila vyúčtování [číslo] splatným dne [datum] Smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala vyúčtováním [číslo] splatným dne [datum]. Pro prodlení žalovaného s úhradou vyúčtovaných služeb právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila ke dni [datum] od smlouvy a žalovaný byl vyzván k vrácení přijímacích zařízení do [datum]. Žalovaný přijímací zařízení nevrátil, smluvní pokutu neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací a dále pronajala žalovanému dvě přijímací zařízení, za jejichž užívání se žalovaný zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně nájemné dle ceníku na základě vystavených vyúčtování ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalovaný řádně neplnil své smluvní povinnosti a dluží právní předchůdkyni žalobkyně za pronájem přijímacích zařízení celkem 280 Kč. V případě ukončení smlouvy se žalovaný zavázal přijímací zařízení do 7 dnů vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pod sankcí smluvní pokuty ve výši dle ceníku ve smyslu § 2048 o.z. Protože žalovaný porušil své smluvní povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovaný tak byl povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně přijímací zařízení, což neučinil, proto je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle ceníku, tj. 2x 2 000 Kč, tj. 4 000 Kč Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 280 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v části dlužného nájemného a smluvní pokuty za nevrácená příjímací zařízení, tj. co do částky 4 280 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). 6. Ve zbylé části (výrok I) týkající se částky 391,60 Kč představující zbylou výši poplatku na náhradě nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Dle opakovaných žalobních tvrzení žalobkyně uváděných v žalobách poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku představuje náklady za upomínkový proces a fyzické odpojení technikem. Tento poplatek ve výši 500 Kč byl stanoven v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Poplatek za náklady za zaslání upomínky ve výši 150 Kč činí dle sazebníku samostatnou položku a právní předchůdkyně žalobkyně ho žalovanému vyúčtovala ve faktuře splatné dne [datum]. Nelze akceptovat, aby zákazníci byli za porušení téže smluvní povinnosti dvakrát sankciováni, a to jednou poplatkem za upomínku ve výši 150 Kč a podruhé poplatkem za odpojení ve výši 500 Kč. Z úřední činnosti je soudu rovněž známo, že odpojit od služeb lze i bez fyzické přítomnosti technika na místě (stejně se tak lze ke službám bez fyzické přítomnosti technika připojit viz tzv. samoinstalace - položka ceníku ve výši 0 Kč). Pokud by technik byl z důvodu zajištění odpojení žalovaného od služeb na místě přítomen, nic by mu nebránilo, aby si zároveň odvezl s sebou i příjímací zařízení. Soud tak dospěl k závěru, že k odpojení žalovaného od služeb došlo bez fyzické přítomnosti technika. Soud poplatek za odpojení posoudil jako skrytou smluvní pokutu sankcionující porušení smluvní povinnosti žalovaného, tj. porušení platební povinnosti žalovaného hradit poskytované služby, za jejíž porušení byl žalovaný již postižen v rámci uplatněného poplatku za upomínku ve výši 150 Kč. Tato smluvní pokuta tak představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. K takovému nepřiměřenému ujednání se dle § 1815 o.z. nepřihlíží. Žalovaný také nebyl na možnost uložení této smluvní pokuty upozorněna v samotných smlouvách, jako tomu bylo v případě přijímacích zařízení při prodlení s jejich vrácením či jejich vrácení jako poškozených, kdy ceník, na něhož bylo ve smlouvě odkazováno, pouze stanovil výši této smluvní pokuty. To, že smluvní pokuta za odpojení z důvodu nedoplatku byla stanovena pouze v ceníku, a to navíc skrytě, je i v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I.ÚS 3512/11, neboť závěry o omezení sjednávání smluvních pokut v obchodních podmínkách spotřebitelských smluv lze bezesporu vztáhnout i na jejich pouhé zakotvení v ceníku a nikoliv ve smlouvě samé. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak došlo ke zjevnému zneužití práva, které nepožívá právní ochrany viz § 8 o.z. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 4 280 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 391,60 Kč, neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 92 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 8 %. Rozdíl činí 84 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (před