11 C 159/2023-18 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady majetkové škody způsobené jí tím, že ačkoli byl žalovaný odhlášen z trvalého pobytu na území České republiky, přesto neoprávněně čerpal zdravotní péči na jejím území, za kterou zaplatila žalobkyně zdravotnickému zařízení částku 20 976,44 Kč. Žalovaný přitom měl povinnost vrátit Evropský průkaz zdravotního pojištění zpět žalobkyni při jeho odhlášení z trvalého pobytu v ČR. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný čerpal v období od [datum] na území České republiky zdravotní péči ve výši 20 976,44 Kč (přehled úhrad). Žalovaný byl odhlášen z trvalého pobytu (informace o pojištěnci). Žalovaný byl bezvýsledně vyzván k úhradě (předžalobní výzva). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění platí, že„ Pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky“. Žádná z výjimek se přitom na žalovaného nevztahuje. Dle ust. § 12 písm. j) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je pojištěnec povinen vrátit průkaz pojištěnce příslušné zdravotní pojišťovně při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů od vzniku této skutečnosti. Dle ust. § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák. platí, že„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Úrok z prodlení soud žalobci přiznal dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k datu splatnosti po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 440 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.