15 C 63/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 25 433,24 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce pouze 10 580 Kč, přičemž poslední platbu učinila [datum]. Žalovaná je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku 29 % ročně z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, to vše nejpozději do [datum]. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku 46 429 Kč, skládající se z příjmů žalované ve výši 16 429 Kč a z dalších čistých příjmů domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako měsíční výdaje žalované zjistila původní věřitelka částku 6 140 Kč, skládající se ze splátek na jiný úvěr ve výši 2 140 Kč a z odhadovaných měsíčních výdajů žalované ve výši 4 000 Kč. Výši měsíčních výdajů žalované původní věřitelka jakkoliv neověřovala. V době uzavření smlouvy bydlela žalovaná v nájemním bytě. 6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce celkem zaplatila 10 580 Kč, přičemž poslední platbu učinila [datum]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] poskytla původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Jako příjmy žalované zjistila původní věřitelka částku 46 429 Kč, skládající se z příjmů žalované ve výši 16 429 Kč a z dalších čistých příjmů domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako měsíční výdaje žalované zjistila původní věřitelka částku 6 140 Kč, skládající se ze splátek na jiný úvěr ve výši 2 140 Kč a z odhadovaných měsíčních výdajů žalované ve výši 4 000 Kč. Výši měsíčních výdajů žalované původní věřitelka jakkoliv neověřovala. V době uzavření smlouvy bydlela žalovaná v nájemním bytě. Žalovaná celkem na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatila 10 580 Kč, přičemž poslední platbu učinila [datum]. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni a žalovanou o tom vyrozuměla. Po postoupení pohledávky vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka sice ověřila část příjmů žalované ve výši 16 429 Kč prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pokud však jde položku„ další čisté příjmy domácnosti“, nelze z karty zákazníka zjistit jaké další příjmy mohla mít žalovaná k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování těchto příjmů původní věřitelka vycházela. Stejně tak není ze zákaznické karty možné zjistit, z jakých zdrojů původní věřitelka vycházela při ověřování výše měsíčních výdajů žalované. Tím spíše, když žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí pouze částku 4 000 Kč. Zároveň však žalovaná uvedla, že bydlí v nájemní bytě, ve kterém přirozeně musela platit nájem. Soud považuje za objektivně nemožné, aby za částku 4 000 Kč měsíčně byla žalovaná schopna zaplatit nájemné, zálohy na služby a uspokojit své základní životní potřeby (strava, telefon, ošacení atd.). O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce porušila původní věřitelka svou povinn