22 C 25/2023-20 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal žalované částky z titulu smlouvy o půjčce ve výši 15 600 Kč, která byla uzavřena dne [datum]. Půjčka byla stvrzena listinou nazvanou„ směnka“ s tím, že v této listině se žalovaná zavázala uhradit zapůjčenou částku do konce šestého měsíce roku 2022. Dosud však žalovanou částku žalobci navrátila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] žalobce poskytl žalované částku 15 600 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku do šestého měsíce roku 2020 žalobci vrátit (viz vlastnoručně sepsaná listina nazvaná„ Směnka“ a podepsaná oběma stranami). Žalovaná však dosud uvedenou částku žalobci nevrátila. Dne [datum] žalobce prostřednictvím svého zástupce žalovanou vyzval k zaplacení žalované částky s poučením o možnosti soudního vymáhání (viz předžalobní výzva k úhradě ze dne [datum] včetně podacího lístku). Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě níž převzala od žalobce částku ve výši 15 600 Kč. Půjčku měla žalovaná zaplatit do [datum]. Žalovaná dosud půjčku nevrátila. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce jako zapůjčitel přenechal žalované jako vydlužiteli žalovanou částku, avšak žalovaná tuto částku dosud žalobci nevrátila. Mezi účastníky proto vznikla smlouva o zápůjčce, kterou žalovaná porušila. Soud v souladu s tím žalobě v plném rozsahu vyhověl. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobce v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 4 350 Kč (2 úkony právní služby po 1 740 Kč a jeden poloviční úkon po 870 Kč podle § 7 b. 5, §11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 1 102,50 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč.