32 C 372/2022-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 42.812,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42.812,82 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které se právní předchůdce žalobce údajně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 35.000 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná údajně vyčerpala částku ve výši 42.812,82 Kč, kterou nevrátila, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], přičemž tvrzení žalobce uvedené v žalobě neodpovídají skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] + Listinou o převodu ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Skutkový stav, který byl popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 21) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byly ze strany právního předchůdce žalobce poukázány platby v celkové výši 76.683,61 Kč (a zejména platba ve výši 9.999 Kč dne [datum]) v období od [datum] do [datum]. Dále měl soud za prokázané, že z účtu žalované byly na účet právního předchůdce žalobce poukázány platby v celkové výši 165.737,48 Kč, tzn., že žalovaná na konto smlouvy přeplatila 89.053,87 Kč. Výpisem z revolvingového účtu (předloženého soudu žalobcem) soud zjistil platby od právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalované v celkové výši 76.683,61 Kč v období od [datum] do [datum], a dále platby od žalované na účet právního předchůdce žalobce v celkové výši 165.737,48 Kč ve shodném období, tzn., že žalovaná na konto smlouvy přeplatila 89.053,87 Kč. Rámcovou smlouvou o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovanou i právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou ani nikým jiným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl touto listinou za prokázané, že tuto smlouvu vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaná údajně při jejím údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými žalovanou a nedatovanými neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce. Standardními podmínkami smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice nepodepsanými žalovanou a nedatovanými neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce. Listinou nazvanou:„ [jméno] application info“ měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce eviduje ve svém interním dokumentu, neboť tato listina je pouze interním dokumentem právního předchůdce žalobce, že vyplatil žalované částku 9.999 Kč, přičemž tato platba odpovídá jedné položce i ve výpisu z revolvingového účtu, dále soud z této listiny zjistil číslo účtu žalované, na který byly finanční prostředky zaslány. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval před podáním žaloby žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky, a že se tato výzva skutečně dostala do dispozice žalované, neboť jí byla doručena na adresu jejího trvalého pobytu, kterou má jako trvalý pobyt evidovanou v CEO. 5. Žalobce v žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, a dále vycházel z prostých tvrzení žalované o tom, jaké má měsíční příjmy a výdaje a že je schopna úvěr splácet, k důkladnému posouzení úvěruschopnosti žalované by právní předchůdce žalobce přistoupil až ve chvíli, kdy by žalovaná vyjádřila pochybnost, že bude schopna úvěr hradit. Právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že žalované musí z příjmu zbývat částka životního minima, tedy že splátka úvěru musí tvořit maximálně 90 % disponibilního příjmu žalované (který ovšem právní předchůdce žalobce bezpečně nezjistil). Svá tvrzení o posuzování úvěruschopnost žalované žalobce nijak neprokázal žádnými listinnými důkazními prostředky, tato jeho tvrzení proto zůstala pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované nijak prověřovány nebyly. Soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení ani žádná řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, kde by žalovaná vystupovala jako povinná, žádná exekuční řízení nebyla proti žalované zahájena ani po uzavření smlouvy o úvěru, což nicméně právní předchůdce žalobce nemohl bezpečně vědět, neboť úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. 6. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce, neboť smlouva nebyla žalovanou podepsána. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovanou. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (ani nikým jiným, a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobce, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaná souhlasila. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouva byla uzavřena se žalovanou, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění. 7. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina údajného úvěru vyplacena žalované a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované. 8. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Soud v daném případě z výpisů z bankovního účtu žalované, a dále z výpisu z revolvingového účtu, zjistil, že žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce vyplacena částka v celkové výši 76.683,61 Kč, žalovaná na účet právního předchůdce žalobce uhradila částku v celkové výši 165.737,48 Kč tzn. že žalovaná přeplatila právnímu předchůdce žalobce částku ve výši 89.053,87 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo, a byla by to v tomto případě žalovaná, kdo by měl vůči právnímu předchůdci žalobce, respektive vůči žalobci, právo na vydání bezdůvodné