46 C 108/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 23 362,63 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. 2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce ve výši 22 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem 39 702 Kč, přičemž žalovaná uhradila 28 690 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum]. Po zesplatnění dluhu žalovaná již neuhradila ničeho. Žalobou je požadována jistina ve výši 21 262,63 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 2 997,10 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 792,83 Kč, jakož i úroky a úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. 3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že pracovníci žalobkyně zjišťovali kreditní skóre žalované na základě zjištěných a ověřených údajů a nahlížením do registrů. Žalobkyně zohledňovala rovněž klientské informace žalované jako věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí apod. Žalobkyně zjištěné údaje zadala do interního systému a provedla skóring, na jehož základě byl žalované úvěr schválen. Pokud následně žalovaná přestala svůj úvěr splácet, došlo k tomu v důsledku změny poměrů. 4. Účastnice souhlasily dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena do vlastních rukou žalované na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované jsou nařízeny tři exekuce (č. l. 14). 7. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bezdětná a bydlí u rodičů. Žalovaná měla mít příjem ve výši 12 000 Kč ze zaměstnaneckého vztahu a příjem partnera měl bez bližšího upřesnění činit 20 000 Kč. Splátky jiným společnostem měly dosahovat 10 000 Kč měsíčně. Dle ověření v databázích [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR žalované procházela těmito databázemi bez záznamu. 8. Dle žalobkyní předložené metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně při posouzení vychází z uvedené metodiky, která je založena na ujišťování kreditního skóre. K tomuto žalobkyně využívá zejména úvěrové registry [příjmení] a NRKI a lustraci v [příjmení] a ISIR. 9. Z úvěrové smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru označená jako [anonymizováno] karta [příjmení] [jméno]) datované razítkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání a že měla být zaměstnána v [anonymizována dvě slova] [obec]. [příjmení] měsíční příjem žalované měl činit 12 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Žalované byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 22 000 Kč. Roční úroková sazba činila 26,28 %. 10. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 35 055,13 Kč a 4 646,87 Kč (tj. celkem 39 702 Kč), avšak dle záznamů splatila pouze 28 690 Kč. 11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě všech úvěrů do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalované zasílána doporučeně na adresu trvalého pobytu žalované platného v době uzavírání úvěrové smlouvy (dle přiloženého poštovního podacího archu). 12. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů. Předžalobní výzva byla žalované doručována doporučeně na adresu uvedenou jako kontaktní v úvěrové smlouvě (dle předloženého poštovního podacího archu). 13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky