46 C 153/2023-41 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 21 714 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a 6 503 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 16 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit ve 18 měsíčních splátkách po 1 932 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 94,76 % p. a. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Na základě těchto podkladů bylo zjištěno žalobkyní, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Byla prověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Po provedení scoringu žalovaného bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení se splácením. Do data zesplatnění úvěru žalovaný splatil 1 x 1 932 Kč (celkem 1 932 Kč). Žalobkyni vzniklo na základě bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 3 x 499 Kč (1 497 Kč) v důsledku prodlení se splátkami v délce delší než 30 dnů. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni rovněž právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení ke zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit původní dlužnou jistinu úvěru ve výši 15 568,45 Kč, přirostlý úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 574,90 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy od [datum] do [datum] ve výši 6 503 Kč, úrok z částky 15 568,45 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky 21 714 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Z karty hodnocení klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnancem s čistým příjmem 14 600 Kč měsíčně. Jeho výdaje byly stanoveny ve výši životního minima 3 860 Kč, na bydlení měl vydávat 2 603 Kč. Celkově tak výdaje žalovaného měly činit 6 463 Kč a rezerva žalovaného měla dosahovat 7 137 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného měla být [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný byla zaměstnán na dobu neurčitou, měl být rozvedený, žil sám, má maturitu a bydlí ve státním či obecním bydlení. 5. Z kopie občanského průkazu soud rozhodné skutečnosti nezjistil. 6. Z dokladu o příjmu žalovaného ze dne [datum] a [datum] je zřejmé, že příjem žalovaného ve [právnická osoba] s.r.o. činil 12 768 Kč, resp. 15 264 Kč. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. a z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč s úrokem 94,76 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 18 pravidelných splátkách ve výši 1 932 Kč měsíčně. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem 30 510 Kč. 8. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění. 9. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému vyplaceno na úvěr 16 000 Kč. 10. Z přehledu úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný na úvěr splatil 1 x 1 932 Kč (celkem 1 932 Kč). 11. Z výzvy ze dne [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo oznámením ze dne [datum]. 12. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. <b>13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla vedena nalézacích řízení a rovněž tak je proti žalovanému vedeno několik exekucí.</b> 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, p