48 C 90/2023-33 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], náklady vymáhání [částka] (po [částka] za měsíc dle 7.1 úvěrových podmínek) a smluvní pokuty [částka] (po [částka] za každý měsíc prodlení), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení (kapitalizace provedena ke dni sepisu žaloby), to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nesplácel ve sjednané výši 2,86% měsíčně. Celkem žalovaný načerpal [částka] a uhradil částku [částka] včetně úroků, poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením a úvěr tak byl ke dni [datum] zesplatněn. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, byly ověřeny jeho příjmy i veřejné databáze. Žalovaný uvedl náklady domácnosti ve výši [částka]. Žalovaný se přes výzvu soudu nevyjádřil ve věci samé. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní výzvou. Podací arch ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovanému odeslán dopis. [anonymizováno] půjčka – revolvingový úvěr byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum], předmětem je revolvingový úvěr ve výši [částka] s úroky ve výši 29,88% ročně, povinností hradit 2,86% úvěrového rámce měsíčně. V případě prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta [částka] a náklady vymáhání [částka] za každý měsíc prodlení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem [částka], bydlí ve vlastním domě/bytě. Nemá vyživovací povinnosti, je svobodný. Měsíční splátka činila [částka]. Úvěrové podmínky stanoví v čl. 7, že v případě, že se opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, můžou mu být účtovány sankce - smluvní pokuta [částka] za prodlení s úhradou splátky a [částka] náklady na vymáhání měsíčně. Dle čl. 6 může dojít k zesplatnění při prodlení s úhradou dvou a více splátek. Zesplatnění nemá vliv na trvání smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru dále trvá a zanikne až ve chvíli zaplacení úvěru, případně jiným zákonem stanoveným způsobem. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje čerpání úvěru žalovaným, jeho splácení žalovaným, včetně prodlení. Poslední splátka ve výši [částka] byla uhrazena [datum]. Žalovaný dluží [částka] na jistině, na úrocích dluží [částka] a [částka], na smluvní pokutě [částka], na úrocích z prodlení [částka] a nákladech vymáhání [částka]. Podací arch ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovanému odeslán dopis. Dopis ze dne [datum] je výzvou ke splacení celého úvěru žalovanému. Karta klienta prokazuje, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, bylo zjištěno, že splácí jiné společnosti [částka]. Byl ověřován [příjmení], NRKI, [příjmení], ISIR a nebyly k němu zjištěny negativní poznatky. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. Potvrzení o provedení transakce za [číslo] až [číslo] prokazují příjmy žalovaného zasílané na jeho účet ve výši [částka], [částka] a [částka]. Výpis z NRKI prokazuje, že žalovaný měl 13 ukončených úvěrů, zbýval mu jenom jeden s dlužnou částkou [částka]. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovaný měl příjem [částka] měsíčně čistého, neměl žádné další splátky, pouze jeden úvěr ve výši [částka], uvedl náklady na domácnost ve výši [částka] měsíčně a měsíční splátka tohoto úvěru činila [částka]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě, a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. Smluvní úroky požadované žalovanou jsou nižší než výše úroků z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována v dostatečném rozsahu, neboť průměrný příjem žalovaného ve výši [částka], postačí na úhradu obvyklých nákladů na bydlení a živobytí a jistě zbude i na úhradu [částka] měsíčně splátky revolvingového úvěru. Žalovaný nemusel hradit žádné další měsíční splátky, jak bylo zjištěno z NRKI. Za této situace dospěl soud k závěru, že nebylo nutné prokazovat náklady na bydlení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].