50 C 118/2022-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 6. 2022, doplněnou dne 13. 10. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 4 394,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 22. 1. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 9 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně spolu s poplatkem za každé čerpání ve výši 50 Kč prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 450 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila ke dni 4. 9. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaný celkem uhradil 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 4 394,25 Kč. Žalobkyně se dále domáhá uhrazení smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr formou úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 16,90 % ročně. Za každé čerpání úvěru žalovaným byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč. 6. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 10. 4. 2019 soud zjistil, že limit poskytnutého úvěru byl navýšen na 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 450 Kč, splatných do každého 10. dne v měsíci. 7. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu se podává, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem ve výši 12 920 Kč. Bydlel ve vlastním bytě. Žádné jiné úvěry neměl. 8. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2018 do 31. 1. 2019 vyplývá, v jaké výši žalovaný za různé služby a produkty platil kartou a rovněž vybíral z bankomatu. 9. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 9. 2021 vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši 7 640 Kč ke dni 4. 9. 2021. 10. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že dlužná částka ke dni 4. 9. 2021 činí 6 072,89 Kč. 11. Z Přehledu plateb se podává, že žalovaný dne 19. 11. 2021 uhradil splátku ve výši 2 000 Kč a jak byla úhrada žalobkyní započtena. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 11. 2021. 13. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2022 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta do 20. 3. 2022. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 17. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 18. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela platnou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec pro opakované čerpání úvěru do výše 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky spojenými s čerpáním úvěru. Výše splátky činila 450 Kč měsíčně. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě údajů jím uvedených v žádosti na uzavření úvěrové smlouvy a na základě bankovních a nebankovních databází. Existence dalších nesplacených úvěrů nevyplývá ani ze soudní databáze. Ačkoliv žalobkyně nedoložila výdaje žalovaného, z přiložených výpisů z účtu vyplývá, v jaké výši žalovaný za různé služby a produkty platil kartou a rovněž vybíral z bankomatu. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s průměrnou mzdou ve výši 12 920 Kč. Splátka úvěru ve výši 450 Kč měsíčně event. navýšená za další poplatky spojené s úvěrem nepředstavovala pro rozpočet žalovaného nepřiměřené zatížení, kterou by žalovaný nemohl uhradit při minimálním omezení svých měsíčních výdajů. 23. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem