50 C 121/2022-41 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 556,51 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci 1. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok z dlužné částky, a to prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 3,28 % z výše ujednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a zaplatil žalobkyni pouze 14 243 Kč. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným, žalobkyně zesplatnila zbývající splátky úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho dalšího nezaplatil a je v prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky a nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejných a neveřejných seznamech a na základě získaných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 1. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok 29,88 % ročně, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 492 Kč. 6. Z úvěrové karty soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to lustrací žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, operátora [anonymizováno] a poskytovatele úvěrů [příjmení]. Dále žalobkyně porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Údaje a příjmech a výdajích žalovaného žalobkyně jakkoliv neověřovala. 7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalobkyni zaplatil celkem 14 243 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do 29. 4. 2022. 9. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce úrok 29,88 % ročně z dlužné částky. Žalovaný celkem na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatil 14 243 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to lustrací žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, operátora [anonymizováno] a poskytovatele úvěrů [příjmení]. Dále žalobkyně porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Údaje a příjmech a výdajích žalovaného žalobkyně jakkoliv neověřovala. Z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným zesplatnila žalobkyně úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru nejpozději do 29. 4. 2022. Žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho dalšího nezaplatil. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o úvěru. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž mimo jiné dovodil, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků... Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 15. V souzené věci sice žalobkyně lustrovala žalovaného prostřednictvím veřejných a neveřejných registrů a porovnala tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, nicméně výši příjmů a výdajů žalobkyně neověřila z žádných relevantních zdrojů (např. výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO, výpis z běžného bankovního účtu) a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. O tom nelze než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně dostatečně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 16. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost