50 C 13/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 34 834,43 Kč (dlužná nová jistina 28 899,23 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro prodlení s úhradou od 20. 8. 2022 do zaplacení omezená na 4 537,30 Kč a úrok z úvěru ve výši 64,75 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2022. Předmětné nároky žalobkyně uplatňuje z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2022, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč s úrokovou sazbou 64,75 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet po dobu 36ti měsíců po 1 652 Kč měsíčně počínaje únorem 2022. Žalovaný podmínky smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a to již od páté splátky, přičemž první splátka, kdy bylo prodlení s jejím splacením delší než 65 dnů byla [číslo] splatná 14. 6. 2022, další dne 14. 7. 2022. Žalobkyně si tak naúčtovala dle smlouvy smluvní pokutu dle bodu 6.1. Smlouvy ve výši 2 x 499 Kč. Dále žalobkyni pro prodlení žalovaného vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (2x po 200 Kč pro prodlení u splátek 5 a 6). Dále došlo k automatickému zesplatnění úvěru pro prodlení přesahující 65 dnů ke dni 18. 8. 2022. Pro nezaplacení zesplatněného úvěru řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, která je ke dni podání žaloby vyčíslena žalobkyní na částku 4 537,30 Kč. V případě žalovaného zkoumala žalobkyně jeho schopnost splácet, a to na základě jak údajů, které jí poskytl sám žalovaný, tak na základě doloženého potvrzení o výplatě, bankovního výpisu z účtu žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předloženého návrhu na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 20. 1. 2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 1. 2022, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit 36 měsíčních splátek po 1 652 Kč, celkem 59 472 Kč, úroková zápůjční sazba byla dohodnuta ve výši 64,75 % ročně, v článku 6 úvěrové smlouvy byly dohodnuty smluvní pokuty a to ve výši 499Kč za každou splátku v prodlení (článek 6.1.), další ve výši 0,1% denně za prodlení s novou jistinou (článek 6.5.). Součástí smluvní dokumentace byly i předsmluvní informace a hodnocení klienta z pohledu jeho schopnosti příjmových a splácení úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena poskytnutá částka ve výši 26 000 Kč na bankovní účet, kterým je účet ve vlastnictví žalovaného, jak soud zjistil z předložených výpisů z tohoto účtu za měsíce říjen 2021 až leden 2022. Z výpisů z účtu soud zjistil pohyb finančních prostředků žalovaného, tento měla k dispozici i žalobkyně. Z výpisů vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný disponoval dostatkem volných finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Z předloženého přehledu splácení úvěru soud zjistil, že dlužník zaplatil splátky do 16. 5. 2022, pak již neplatil ničeho. Do prodlení se splatností jednotlivých splátek se žalovaný dostal již v měsíci červnu 2022, tj. u páté splátky a toto se opakovalo. Z výzev k zaplacení v celkovém počtu 2, počínaje dnem 15. 7. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2023, soud zjistil, že byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a byl vyzýván k úhradě dlužné nesplacené části úvěru, jinak bude podána žaloba na zaplacení dlužné částky. 4. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. 5. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek byl zesplatněn. 6. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. Samotná výše smluvní pokuty (0,1% denně) není důvodem pro její neplatnost, když dle platné judikatury je aprobována výše smluvní pokuty až 0,1% denně s ohledem na konkrétní podmínky řešené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě pak byl poskytnut úvěr bez zajišťovacích instrumentů, vyjma zřízení inkasa na jeho účtu, což nelze považovat za silné zajištění splácení poskytnutého úvěru. 7. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. V případě posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud vycházel z provedených důkazů a tvrzení stran. Z předložených výpisů účtu žalovaného za měsíce říjen 2021 až leden 2022, je zřejmé, že žalobkyně měla možnost posoudit příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. S doplněním o žádosti z registru nebankovních subjektů a SOLUS, které neukázaly žádné nesplacené pohledávky po splatnosti, žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V době uzavření úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně měla konkrétní praktické znalosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. 9. V případě požadovaného smluvního úroku ve výši 64,75 % ročně soud nepoužil moderaci, neboť smluvní úrok je uplatněn za velice krátké období, ve výši 1 034 Kč, krácení by při použití moderace na úroveň 19% ročně, činilo minimální částku nerozhodnou pro posouzení zatížení žalovaného, jako spotřebitele. Soud z uvedených důvodů vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 623 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 834,30 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.