50 C 131/2022-39 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 11. 2019, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za úplatu a úrok. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 3 103 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši odměny za administrativní činnost 4 891 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaná zavázala zaplatit v 52týdenních splátkách po 347 Kč, poslední splátka byla stanovena na 7. 11. 2020. Žalovaná uhradila pouze 3 200 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 7 991,48 Kč, poplatek 6 802,50 Kč, kapitalizovaný úrok 2 976,83 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 631,59 Kč, nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z karty zákazníka-žádosti o spotřebitelský úvěr, ze dne 9. 11. 2019, soud zjistil, že žalovaná ke dni podpisu žádosti požádala u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 15 000 Kč s povolením měsíčních splátek. Žalovaná v žádosti uvedla, že z pracovního poměru má příjem 8 220 Kč, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že nemá jiné splátky úvěrů. Výdaje žalované byly uvedeny v částce 3 000 Kč měsíčně, a to jako odhadované, bez bližší konkretizace. Bydlela u rodičů, předložila 2 výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 11. 2019, soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Úrok byl sjednán pevnou částkou 3 103 Kč. Ve smlouvě byla žalované předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru, a garanční poplatky, to vše ve výši 4 891 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 17 994 Kč v 52týdenních splátkách po 347 Kč měsíčně. Smluvní pokuta je ve smlouvě (čl.6) zmíněna drobným písmem ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaná zaplatila celkem 3 200 Kč, jak soud zjistil z předložené tabulky umoření, kde jsou uvedeny dvě platby žalované po 1 500 Kč a jedna platba ve výši 200 Kč (leden 2020). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z oznámení postoupení ze dne 30. 1. 2022 je zřejmé, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni, žalované bylo zasláno oznámení o postoupení a vyzvala ji k zaplacení částky 22 193,40 Kč. Oznámení bylo žalované zasláno dne 24. 2. 2022. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 20 547,88 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaná byla uvedenou upomínkou rovněž upozorněna na zesplatnění úvěru. 9. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žalobkyni předložila pouze výplatní pásky a pracovní smlouvu. Ze strany žalované nebyly předloženy a ze strany žalobkyně požadovány listiny, ověřující údaje o výdajích žalované (např. SIPO, výpis z účtu atp.) 10. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě, níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Z tvrzení žalobkyně, a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě osobního pohovoru se žalovanou o jejích osobních a rodinných poměrech, lustrací v insolvenčním rejstříku. Pokud se jedná o příjmy žalované, je zřejmé, že žalovaná doložila, že byla zaměstnána, avšak její příjem byl velmi nízký, blížící se minimální mzdě. Výdaje a náklady žalované však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr. Pokud žádala o měsíční splátky, nebylo jí vyhověno, věřitelka stanovila týdenní splácení, na což žalovaná přistoupila. Tato skutečnost svědčí o tom, že půjčené peníze velmi potřebovala i přes její nízký příjem, nebo právě proto. Jedná se o typický příklad finanční tísně, který věřitelka využila ve svůj prospěch. Věřitelka si musela být vědoma nedobré finanční kondice žalované s ohledem na její jediný příjem cca 8 000 Kč měsíčně, což byla v roce 2019 podprůměrná mzda. Přesto neučinila žádné kroky, aby si prověřila stav výdajů žalované, porovnala je s jejími příjmy (doložena byla pouze mzda, nikoliv žalovanou tvrzený další příjem domácnosti 20 000 Kč) a tedy její schopnost vrátit půjčené peníze v dohodnuté době. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebite