50 C 132/2022-37 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 12. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 5 696 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši odměnu za administrativní činnost 9 036 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaný zavázal zaplatit v 12 měsíčních splátkách po 2 895 Kč, poslední splátka byla stanovena na 12. 12. 2020. Žalovaný uhradil pouze 5 800 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 17 316,15 Kč, poplatek za administrativní činnost 0 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 615,85 Kč, kapitalizovaný úrok 4 982,09 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 285, 26 Kč, nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu). 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z karty zákazníka-žádosti o spotřebitelský úvěr, ze dne 12. 12. 2019, soud zjistil, že žalovaný ke dni podpisu žádosti požádal u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 15 000 Kč na opravu automobilu. Žalovaný v žádosti uvedl, že ze mzdy má příjem 14 203 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 4 200 Kč měsíčně. Neměl žádné splátky úvěrů, bydlel u rodičů, předložil výplatní pásky za říjen a listopad 2019, pracovní smlouvu. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2019, soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Úrok byl sjednán pevnou částkou 5 696 Kč. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru, a garanční poplatky to vše ve výši 9 036 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 34 732 Kč v 12ti splátkách po 2 895 Kč měsíčně. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14 708 Kč Smluvní pokuta je ve smlouvě (čl.6) zmíněna drobným písmem ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Žalobkyně uvedla, že na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem 5 800 Kč, jak soud zjistil z předložené tabulky umoření, kde jsou uvedeny dvě platby žalovaného po 2 800 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z oznámení postoupení ze dne 30. 1. 2022 je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni a že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení a vyzvala jej k zaplacení částky 41 408,58 Kč. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 24. 2. 2022. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 39 379,76 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru. 9. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaný žalobkyni předložil pouze výplatní pásky. Nebyly, ze strany žalovaného, předloženy a ze strany žalobkyně požadovány listiny, ověřující údaje o výdajích žalovaného (např. SIPO, výpis z účtu atp.) 10. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalovaného s úhradou peněžitého plnění. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě osobního pohovoru se žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech, lustrací v insolvenčním rejtříku. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že byl zaměstnán, avšak jeho příjem byl velmi nízký, blížící se minimální mzdě. Výdaje a náklady žalovaného však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3