50 C 156/2022-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 5. 2022, doplněnou dne 22.11.2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 32 163 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen, právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 7 200 Kč a dalšími poplatky za vybrané služby prostřednictvím 60týdenních splátek ve výši 557 Kč nejpozději do 22. 10. 2020. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 257 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč, poplatků ve výši 14 163 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 5 695,17 Kč představující smluvní úrok ve výši 25,77 % ročně z částky 18 000 Kč za období od 23. 10. 2020 do 7. 1. 2022, zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 1 823,25 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč za období od 23. 10. 2020 do 7. 1. 2022. Žalobkyně dále požadovala smluvní a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s úvěrem uhradit i smluvní úrok ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, poplatek za pojištění ve výši 480 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, vše v 60týdenních splátkách po 557 Kč Smluvní úrok byl v případě 60týdenních splátek sjednán ve výši 32,15 % p. a. 6. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru bydlel v nájmu. Čistý příjem žalovaného činil celkem 19 700 Kč měsíčně. Na výdajích na bydlení platil žalovaný 2 500 Kč měsíčně, osobní výdaje činily 5 000 Kč měsíčně. Uvedené údaje žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z bankovních výpisů, výplatními páskami a z nájemní smlouvy. 7. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2019 se podává, že měsíční náklady žalovaného na užívání bytu činily 7 000 Kč. 8. Z čestného prohlášení družky žalovaného se podává, že s žalovaným žije ve společné domácnosti, na kterou mu přispívá částkou ve výši 4 500 Kč. 9. Z pracovní smlouvy ze dne 25. 10. 2018 se podává, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou jako lesní dělník. 10. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl průměrný měsíční příjmem za období 1. 5. 2019 do 31. 7. 2019 ve výši 53 400 Kč, za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 pak průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč. Z příjmu nebyly prováděny žádné srážky. 11. Výdajové pokladní doklady zaměstnavatele žalovaného potvrzují, že za měsíc červen 2019 byla žalovanému vyplacena mzda 18 000 Kč, za měsíc srpen 2019 bylo žalovanému vyplaceno 18 000 Kč a za měsíc září 2019 bylo žalovanému vyplaceno 17 400 Kč 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022, jak je doloženo podacím lístkem ze dne 4. 2. 2022. 13. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 a předloženého podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 19. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými týdenními splátkami spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky. Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 1 257 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě údajů jím uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, na základě nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu a výdajových pokladních dokladů zaměstnavatele žalovaného za období červen 2019, srpen 2019 a září 2019. Existence dalších nesplacených úvěrů žalovaného nevyplývá ani ze soudní databáze. 25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v ž