50 C 157/2022-27 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 335,74 Kč (dlužná jistina 4 619,13 Kč, smluvní pokuta 3 992 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 5 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro prodlení s úhradou od 1. 11. 2020 do zaplacení omezená na 3 724,24 Kč a úrok z úvěru ve výši 75,95 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28. 9. 2021. Předmětné nároky žalobkyně uplatňuje z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 11. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 75,95 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet po dobu 48ti měsíců po 1 336 Kč měsíčně počínaje prosincem 2018. Žalovaný podmínky smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a to již od druhé splátky, přičemž první splátka, kdy bylo prodlení s jejím splacením delší než 65 dnů byla [číslo] splatná 21. 7. 2021, Žalobkyně si tak naúčtovala dle smlouvy smluvní pokutu dle bodu 6.1. Smlouvy ve výši 3 992 Kč (8x po 499 Kč za prodlení u osmi splátek). Dále žalobkyni pro prodlení žalovaného vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 5 000 Kč (25x po 200 Kč pro prodlení u splátek 4 až 16, 22 až 33). Dále došlo k automatickému zesplatnění úvěru pro prodlení přesahující 65 dnů ke dni 26. 9. 2021. Pro nezaplacení zesplatněného úvěru řádně a včas vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. V případě žalovaného zkoumala jeho schopnost splácet, a to na základě jak údajů, které jí poskytl sám žalovaný, tak na základě doloženého potvrzení o výplatě starobního důchodu, bankovního výpisu z účtu žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předloženého návrhu na uzavření úvěrové smlouvy číslo [anonymizováno] [rok] ze dne 26. 11. 2018, oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2018, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit 48 měsíčních splátek po 1 336 Kč, celkem 64 128 Kč, úroková zápůjční sazba byla dohodnuta ve výši 108,84 % ročně, v článku 6 úvěrové smlouvy byly dohodnuty smluvní pokuty a to ve výši 499Kč za každou splátku v prodlení (článek 6.1.), další ve výši 0,1% denně za prodlení s novou jistinou (článek 6.5.). Součástí smluvní dokumentace byly i předsmluvní informace a hodnocení klienta z pohledu jeho schopností příjmových a splácení úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena poskytnutá částka ve výši 20 000 Kč na bankovní účet, který [právnická osoba] potvrdila, jako účet ve vlastnictví žalovaného. Z předloženého přehledu splácení úvěru soud zjistil, že dlužník zaplatil splátky do 21. 2. 2022, pak již platil nižší částky 145 Kč. Do prodlení se splatností jednotlivých splátek se žalovaný dostal již v měsíci březnu 2019, tj. u třetí splátky a toto se opakovalo. Z výzev k zaplacení v celkovém počtu 13, počínaje dnem 21. 8. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2022, soud zjistil, že byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a byl vyzýván k úhradě dlužné nesplacené části úvěru, jinak bude podána žaloba na zaplacení dlužné částky. 4. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. 5. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek byl zesplatněn. 6. V rámci právního posouzení smluvní pokuty soud vycházel z § 2048 až § 2052 o. z., který stanoví, že dle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě, a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. Samotná výše smluvní pokuty (0,1 % denně) není důvodem pro její neplatnost, když dle platné judikatury je aprobována výše smluvní pokuty až 0,1% denně s ohledem na konkrétní podmínky řešené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě pak byl poskytnut úvěr bez zajišťovacích instrumentů, vyjma zřízení inkasa na jeho účtu, což nelze považovat za silné zajištění splácení poskytnutého úvěru. 7. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 8. V případě posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud vycházel z provedených důkazů a tvrzení stran. Z předloženého Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 10 229 Kč, jako výdaje uvedl splátky jiného úvěru 32 408 Kč, nájemné 2 000 Kč, spolu s ostatními výdaji a životním minimem, pak měsíční částku výdajů ve výši 7 916 Kč. Uvedl, že je důchodce, žije sám u rodičů. Předložil výměr o výplatě důchodu z prosince 2017 na částku 10 229 Kč, výpisy z banky za září 2018, z kterých nevyplývá, že by žalovaný nevystačil s penězi, aniž by si musel brát úvěry na krátkou dobu splatnosti. Naopak z výpisu vyplývá, že je příjemcem dávky SSP ve výši 8 800 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalobkyně měla konkrétní praktické znalosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, sám žalovaný po dlouhou dobu úvěr splácel to hned od jeho poskytnutí přes 40 splátek ze 48. Soud má tak za to, že v době uzavření úvěrové smlouvy měla žalobkyně dostatečnou povědomost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, který byl fakticky rovněž schopen splácet poskytnutý úvěr, což prokázal jeho většinovým zaplacením před podáním žaloby. 9. Soud za platný považuje úrok ve výši 19 % p. a., v tomto směru přijal výši požadovaného smluvního úroku. Při moderaci výše smluvního úroku soud vycházel ze statistických dat systému ČNB ARAD, dle které výše úrokové sazby v případě úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s dobou splatnosti od jednoho do pěti let činila v říjnu 2018, 8,44 % p.a. Soud považuje navýšení této úrokové sazby s ohledem na nezajištěnost poskytnutého úvěru o 10procentních bodů za ještě akceptovatelné. Vyšší úroková sazba však již odporuje zákonným podmínkám ochrany spotřebitele a v tomto přesahu soud žalobu zamítnul. Úrok z úvěru pak soud přiznal pouze za dobu 90 dnů ode dne stanoveného žalobkyní pro splatnost úvěru, pak již přiznal nárok pouze na úrok ve výši zákonného úroku. Ve výši přesahující úrokovou sazbu 19 % p. a. soud žalobu zamítnul. Ve zbytku žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 335,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve