50 C 163/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 3 726,78 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] a. s., [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 11. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 1 287,75 Kč, to vše nejpozději do 20. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný nezaplatil na dluh ze smlouvy ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty. Dne 4. 5. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dne 14. 12. 2022 zaplatil žalobkyni 1 000 Kč a dne 4. 1. 2023 částku 1 000 Kč. 3. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy prokazující, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru zkoumala původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobkyně předložila soudu přehled vyplacených mezd žalovaného. Žádné další důkazy žalobkyně nenavrhla. 4. Podáním ze dne 16. 12. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 6 000 Kč, a to co do smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jistiny ve výši 2 108,28 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení. Zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný zaplatil 13. 12. 2022 částku 5 000 Kč a dne 14. 12. 2022 částku 1 000 Kč. Soud proto v této části řízení zastavil (výrok I). 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 1 287,75 Kč, to vše nejpozději do 20. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Příjmy žalovaného ověřila původní věřitelka prostřednictvím přehledu vyplacených mezd, výdaje žalovaného původní věřitelka jakkoliv neověřovala. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla. Po postoupení pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Po podání žaloby zaplatil žalovaný celkem 6 000 Kč, a to prostřednictvím plateb ze dne 13. 12. 2022 ve výši 5 000 Kč a 14. 12. 2022 ve výši 1 000 Kč. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka sice ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím přehledu plateb, pokud však jde o výdaje žalovaného, spokojila se původní věřitelka pouze s tvrzením žalovaného, aniž by výši výdajů žalovaného jakkoliv ověřovala. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavření smlouvy o úvěru porušila původní věřitelka svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu o úvěru podle příslušné právní úpravy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Žalovaný obdržel od původní věřitelky plnění ve výši 2 500 Kč. Za toto plnění zaplatil celkem 6 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor původní věřitelky neobohatil a soud proto žalobu, v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, zamítl (výrok II). 17. O náhradě nákladů částečně zastaveného řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která nezavinila zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 726,78 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyně podala žalobu dne 21. 9. 2022. Žalovaný provedl dvě platby dne 13. 12. 2022 a 14. 12. 202