50 C 171/2022-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 34 799 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným 20. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 21,05 % ročně, to vše prostřednictvím 40 pravidelných měsíčních splátek počínaje dnem 20. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný nezaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty. Z důvodu prodlení žalovaného vznikly též žalobkyni dodatečné náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 20. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 21,05 % ročně, to vše prostřednictvím 40 pravidelných měsíčních splátek počínaje dnem 20. 5. 2022. Pro případ prodlení si účastníci ujednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu a povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky. 5. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že průměrná měsíční mzda žalovaného činila před uzavřením smlouvy o úvěru 33 760 Kč. 6. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že nájem žalovaného činil 8 000 Kč měsíčně. Výpis z účtu se týkal období od 10. 2. 2022 do 11. 2. 2022. 7. Z listiny označené jako„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ soud zjistil, že jako výši splátek jiných úvěrů uvedl žalovaný částku 5 532 Kč. Jako výši záloha za energie uvedl žalovaný částku 2 500 Kč. 8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. 9. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobkyně ke dni 24. 7. 2022 zesplatnila zbývající splátky úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení do 10 dnů ode dne zesplatnění. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2022, [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok 21,05 % ročně, to vše prostřednictvím 40 pravidelných měsíčních splátek počínaje dnem 20. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jako příjmy žalovaného zjistila žalobkyně 33 760 Kč. Tuto částku ověřila prostřednictvím potvrzení o příjmů. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila žalobkyně nájem ve výši 8 000 Kč, zálohy na energie ve výši 2 500 Kč a splátky jiného úvěru ve výši 5 532 Kč. Výši nájemného ověřila výpisem z bankovního účtu za období od 10. 2. 2022 do 11. 2. 2022. Výši ostatních výdajů a závazků žalobkyně jakkoliv neověřovala. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Dne 24. 7. 2022 zesplatnila žalobkyně zbývající splátky a vyzvala žalovaného k zaplacení do 10 dnů ode dne zesplatnění. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- Finance s.r.o. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím potvrzení o příjmu a výši nájemného prostřednictvím výpisu z účtu. Pokud však jde o ostatní výdaje žalovaného a závazky žalovaného, spokojila se žalobkyně s pouhým tvrzení žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoliv ověřovala. Žalobkyně sice předložila soudu výpis z bankovního účtu žalovaného, tento výpis se však týká pouze období od 10. 2. 2022 do 11. 2. 2022. Žalobkyně tak nemohla mít přehled o měsíčních výdajích žalovaného, když nedisponovala výpisem z bankovního účtu žalovaného za období alespoň jednoho měsíce. Stejně tak nemohla mít přehled o výši měsíčních splátek žalovaného na jiné úvěry. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavření smlouvy o úvěru porušila žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoliv ověřovala. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 (OPR- Finance s.r.o. proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu příslušné právní úpravy. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních st