50 C 184/2022-29 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 12. 11. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že právní předchůdce, kterým byla společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela se žalovaným dne 17. 9. 2018 prostřednictvím elektronických prostředků Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“) na částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 1. 10. 2018. Částka 5 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 17. 9. 2018. Žalovaný zapůjčené peníze ve stanoveném termínu nesplatil, [anonymizováno] žalovaného vyzval k zaplacení, což žalovaný neučinil. Podáním ze dne 27. 1. 2023 žalobkyně doplnila žalobu v tom směru, že nedisponuje doklady dokládající zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, proto požaduje částku 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutého plnění spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Následně byla pohledávka převedena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019, na společnost [právnická osoba], která ji převedla smlouvou ze dne 21. 2. 2019 na žalobkyni. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena do datové schránky. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč převodem na účet, který byl ve vlastnictví žalovaného, jak soud zjistil z potvrzení [právnická osoba] ze dne 10. 1. 2023. Z předložených listin, vztahujících se k uzavření Smlouvy nebyla předložena žádná, ze které by vyplývalo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by popíral žalobní tvrzení žalobkyně, že žalovaný vrátil, byť částečně, zapůjčené peníze i když byl k jejich zaplacení vyzýván, jak je doloženo výzvou k zaplacení ze dne 30. 5. 2019, kdy bylo rovněž oznámeno postoupení pohledávky, tak i výzvou ze dne 5. 6. 2020. 3. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 7. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 9. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 10. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně, přičemž se spokojila pouze s údaji o žalovaném ve veřejných registrech a s údaji poskytnutými žalovaným v žádosti o úvěr, které však nebyly prověřovány ani ověřovány. Věřitelka zejména nikterak neprověřila skutečnost, že na mzdu žalovaného byly před uzavřením smlouvy o úvěru prováděny srážky ze mzdy a spokojila se s prohlášením žalovaného v žádosti o poskytnutí úvěru o tom, že srážky ze mzdy žalovaný nepřiznal. Rovněž tak z předložené žádosti o poskytnutí úvěru nikterak nevyplývá výše vyživovací povinnosti žalovaného, když sám uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. 11. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. 12. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky 5 000 Kč jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatné úvěrové smlouvy. Žalovaný se, v důsledku neplatné smlouvy o úvěru, nedostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když nová doba splatnosti závisí buď na dohodě stran (ta zde dána není) nebo na rozhodnutí soudem (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit míru možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., jako třídenní. Přihlédl k tomu, že žalovaný nesplatil ničeho. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal příslušenství, úrok z prodlení, za dobu předcházející, ohledně dalších nároků majících základ v neplatné smlouvě o úvěru, žalobu rovněž zamítnul, když žalobkyní předložená smlouva je s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného ze st