50 C 6/2023-30 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 9 217,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 31. 10. 2011 se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na tomto účtu až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla zůstatek kontokorentu na evidenční účet pohledávek a výzvou vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve splátkách. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 6 817,89 Kč, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 2 399,63 Kč a úroku v kapitalizované výši 5590,2 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 817,89 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 217,52 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 31. 10. 2011 a Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 31. 10. 2011 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr formou debetního zůstatku na zřízeném bankovním účtu žalovaného s úvěrovým limitem do výše 5 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 21,99 % ročně a smluvním úroku z prodlení pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit poplatky, jejichž výše je stanovena sazebníkem. 6. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 18. 2. 2021 vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši 9 217,52 Kč ke dni 17. 2. 2021. Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 3. 2021. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2022, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 26. 4. 2022. 8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 3. 8. 2022 (včetně poštovního podacího lístku ze dne 4. 8. 2022) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 9. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, neboť vztah vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené před tímto datem. 10. Dle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obch.zák.“) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 11. Dle § 711 obch.zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 12. Dle § 497 obch.zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Dle § 502 odst. 1 obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 14. Dle § 369 odst. 1 obch.zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 15. Dle § 524 zákona č 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 16. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 17. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. V řízení bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků pro hrazení smluvních poplatků a vznikl mu debetní zůstatek, který v rozporu se smluvním ujednáním neprodleně neuhradil. Právní předchůdkyně proto v souladu se smluvním ujednáním odstoupila od smlouvy. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě předžalobní výzvou. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. 19. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Smluvní úrok ve výši 29 % soud přiznal jen za dobu 90 dnů od prodlení žalovaného, tj. za období od 18. 2. 2021 do 19. 5. 2021. Od 20. 5. 2021 pak přiznal smluvní úrok ve snížené výši 8,25 % ročně ve smyslu § 199 odst. 4 zákona 257/2016 Sb. (viz výrok I). 20. V části požadující zaplacení smluvního úroku ve zbývající výši 20,75 % ročně z dlužné částky od 20. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedeného zamítnul jako nedůvodnou (viz výrok II). 21. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 22. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.