ECLI: ECLI:CZ:OSMO:2023:50.C.77.2023.2 Datum: 2023-06-28 Předmět: 43 484 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1 z. č. 257/2016 Sb."] ["peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
O co šlo: 43 484 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 43 484 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 10. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 22 250 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“). Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 25 579 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.
2. Dále dne 20. 12. 2018 uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru [číslo]“). Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 6 171 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020. Žalovaný je tak v prodlení a původní věřitelce vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení smluvního úroku z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.
3. Dne 7. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na žalobkyni.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 10. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 22 250 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019.
7. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že zdroje a výši těchto příjmů a výši výdajů původní věřitelka ověřovala z relevantních zdrojů. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala zdroje a výši příjmů a výši výdajů. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti žádné důkazy nenavrhla.
8. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkem zaplatil 25 579 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020.
9. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným 20. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč, to vše nejpozději do 8. 12. 2019.
10. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že zdroje a výši těchto příjmů a výši výdajů původní věřitelka ověřovala z relevantních zdrojů. Soud žalobkyni vyzval, aby navrhla soudu jakékoliv důkazy způsobilé prokázat, že původní věřitelka ověřovala zdroje a výši příjmů a výši výdajů. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti žádné důkazy nenavrhla.
11. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] pouze 6 171 Kč, přičemž poslední platbu učinil 21. 9. 2020.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila 7. 1. 2022 pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni.
13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] obdržel žalovaný od původní věřitelky plnění ve výši 40 000 Kč. Za toto plnění zaplatil původní věřitelce celkem 31 750 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Zdroje a výši příjmů a výši výdajů žalovaného původní věřitelka jakkoliv neověřovala. Dne 7. 1. 2022 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni.
14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ohledně výše jeho měsíčních příjmů a vý
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.