50 C 94/2023-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 86 771 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovaným 30. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný je tak v prodlení a žalobkyni vedle původního nároku vznikl též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a nárok na zaplacení smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné pro rozhodnutí ve věci. Při jednání vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 8 334 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 12. 2017 do zaplacení, dále o částku 3 259,40 Kč a dále o úrok ve výši 68,59 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení. Soud proto v této části řízení zastavil. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným 30. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. 6. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že za účelem posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný žalobkyni výpis z bankovního, jehož majitelkou byla [jméno] [jméno] [příjmení]. 7. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný pracoval ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. 8. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti. 9. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že kreditní skóre žalovaného nebylo vyhodnoceno kvůli tomu, že má uzavřenu 1 nebo více„ špatných“ smluv. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2017, [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni úrok, to vše prostřednictvím 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 261 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů, výdajů a závazků žalovaného. Výši a zdroje příjmů ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného. Výši výdajů žalovaného žalobkyně neověřovala. Výši závazků ověřovala žalobkyně prostřednictvím databáze SOLUS s výsledkem, že žalovaný nemá žádné závazky a prostřednictvím NRKI, kde skóre žalovaného nemohlo být vyhodnoceno. Žalovaný po uzavření smlouvy o úvěru nezaplatil žalobkyni ničeho. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila výši a zdroje příjmů žalovaného prostřednictvím výplatní pásky. Pokud však jde o výdaje žalovaného, spokojila se žalobkyně pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by tento údaj jakkoliv ověřovala. Nadto žalobkyně za účelem ověření úvěruschopnosti využila výpis z bankovního účtu, jehož majitel ani nebyl žalovaný. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru porušila žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jist