50 C 99/2023-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 006 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou 27. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. Dále žalovaná využila službu„ bezpečná splátka“ za poplatek 396 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatila ničeho a ocitla se v prodlení. Z důvodu prodlení žalované uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a nárok na náhradu nákladů spojených s vymáhání pohledávky ve výši 1 030 Kč. Dále z důvodu prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 27. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. Dále si žalovaná objednala službu„ bezpečná splátka“ za cenu 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované s placením si účastnice ujednaly právo žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou úvěru. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatila ničeho. 6. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru měla žalovaná dluhy po splatnosti. 7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2022 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a společně s tím zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr lustrací žalované v Nebankovním registru klientských informací, ze kterého je zřejmé, že v době uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná dluhy po splatnosti. Žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatila ničeho. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V době před uzavřením smlouvy o úvěru měla žalovaná dluhy po splatnosti. Z toho je zřejmé, že její úvěruschopnost byla již v době před uzavřením smlouvy o úvěru vyloučena, když již v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla schopna splácet jiný spotřebitelský úvěr. O tom nelze učinit než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o úvěru porušila žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK)) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dost