61 C 220/2022-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 10. 2022 ve znění doplnění ze dne 10. 1. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 16 073,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě návrhu ze dne 20. 6. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 46 713 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní na základě údajů sdělených žalovaným, odhadnutých nákladů žalobkyně na uspokojení životních potřeb žalovaného a prostřednictvím databází (interního blacklistu, databáze ARES, katastru nemovitostí, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a interního expertního systému žalobkyně). Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr v 11 měsíčních splátkách ve výši 5 044 Kč vždy k 17. dni v kalendářním měsíci spolu s úrokem ve výši 19,46 %. Dále se žalovaný zavázal v rámci splátek hradit pojistné ve výši 7,99 % ze splátky úvěru. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení po dobu delší než 30 dnů. Splatnost poslední splátky nastala dne 17. 5. 2022, k tomu datu se celý dluh žalovaného stal splatný v celém rozsahu. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, které neuhradil ani přes výzvu žalobkyně ve stanovené lhůtě, žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 40 652 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve zbývající výši 13 570,41 Kč, úroků ze splátek za období od března 2022 do května 2022 v celkové výši 442,58 Kč, pojistného za období od března 2022 do května 2022 v celkové výši 1 119 Kč, účelně vynaložených nákladů za vymáhání ve výši 800 Kč za odeslané upomínky a smluvní pokuty dospělé k datu 17. 3. 2022 v celkové výši 141,12 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 15 630,53 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný dne 20. 6. 2021 požádal žalobkyni o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (viz žádost/smlouva o revolvingovém úvěru), na základě žádosti žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 713 Kč. V žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 649 Kč. Celkové příjmy domácnosti činí 44 000 Kč. Celkové náklady domácnosti činí 15 000 Kč, finanční závazky pak 3 000 Kč. V dubnu 2021 činila čistá mzda žalovaného 16 607 Kč, v květnu 2021 pak částku 29 402 Kč (viz výplatní pásky). Žalovaný se zavázal spolu s úvěrem uhradit i smluvní úrok ve výši 19,46 % ročně spolu s pojistným ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru, vše prostřednictvím 11 měsíčních splátek ve výši 5 044 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje dne 17. 7. 2021. V případě prodlení s úhradou splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč (viz žádost). Součástí úvěrové smlouvy byl i sazebník (viz sazebník), všeobecné obchodní podmínky (viz všeobecné obchodní podmínky) a produktové podmínky pro revolvingové úvěry (viz produktové podmínky), dle kterých byla žalobkyně oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy pro prodlení žalovaného s úhradou více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dne 18. 7. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek do 30 dnů s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně odstoupí od úvěrové smlouvy (viz Poslední možnost mimosoudního vyrovnání). Dle platební historie zahrnující i předmětnou smluvní pokutu a náklady žalobkyně na vymáhání a poplatky za upomínku činila k datu 18. 8. 2022 dlužná částka celkem 16 073,11 Kč, z toho úroky činily 442,58 Kč, pojistné činilo 1 119 Kč, poplatky činily 800 Kč a smluvní pokuta činila 141,12 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 40 652 Kč (viz platební historie). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou (viz výzva k zaplacení dluhu ze dne 3. 10. 2022 a předžalobní upomínka ze dne 28. 6. 2022). 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 713 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem a poplatkem za pojištění úvěru. Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 40 652 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně posouzena na základě údajů jím uvedených v žádosti na uzavření úvěrové smlouvy, na základě výplatních pásek za období od duben 2021 a květen 2021 a na základě výsledků z uvedených databází. Existence dalších nesplacených úvěrů žalovaného nevyplývá ani ze soudní databáze. Ačkoliv žalobkyně nedoložila výdaje žalovaného, zejména náklady na bydlení a na dopravu do zaměstnání, má soud za to, že částka uvedená žalovaným ve výši 15 000 Kč měsíčně je částkou odpovídající. Žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán, kdy výše mzdy byla dostatečná jak pro úhradu životních nákladů žalovaného, tak pro úhradu měsíční splátky úvěru. Měsíční splátka úvěru nepředstavovala pro rozpočet žalovaného s ohledem na výši jeho příjmů a neexistenci dalších dluhů nepřiměřené zatížení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 18. 5. 2022, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou dlužné částky již v prodlení. 8. O náhradě ná