13 C 15/2023-82 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se tzv. odpůrčí žalobou domáhal určení, že odmítnutí dědictví matkou žalovaného po zemřelé , jméno FO, , narozené , datum, , je vůči němu právně neúčinné. V návrhu argumentoval tím, že matka žalovaného , jméno FO, je jeho dlužnicí, dluh nesplácí ani v rámci exekučního řízení a úmyslem odmítnutí dědictví, bylo krácení jeho práva na zaplacení dluhu.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, když jediným důvodem odmítnutí dědictví jeho matky, bylo přání babičky (zemřelé), která chtěla, aby její majetek po její smrti připadl jejím vnoučatům. Zároveň namítl nedostatek zmocnění žalobce.3. Žalovaný dále uvedl, že s rodiči žije ve společné domácnosti, ale o dluhu matky mu nebylo nic známo. O exekuci matky se dozvěděl až z výzvy před podáním žaloby, nebyl nikdy přítomen situaci, kdy by rodiče řešili finanční situaci a nebyl nikdy u návštěvy exekutora v bytě. Potřeby rodiny byly vždy uspokojeny, jezdili na dovolené, a to i zahraniční, rodina nestrádala. Vztah s babičkou měl vřelý, babička se nikdy nezmínila o finančních problémech matky, za života mu darovala chalupu a ostatní dvě vnučky finančně vyplatila. Přání babičky bylo, aby po ní dědili její tři vnoučata. Odmítnutím dědictví matkou získal částku , částka, , tyto peníze použil na chod chalupy. Odmítnutí dědictví bylo bezúplatné.4. Svědkyně , jméno FO, (matka žalovaného a dlužnice žalobce) uvedla, že o svém dluhu vůči žalobci nikomu neřekla, manžel se o dluhu dozvěděl až z exekučního řízení. Sama je nemajetná, dluh nesplácí, neboť je v invalidním důchodu. O jejím dluhu žalovaný nevěděl. Při pokusu o soupis majetku exekutorem v bytě, byla přítomna pouze ona; exekutor žádný majetek nesepsal. Jediným důvodem odmítnutí dědictví bylo přání její matky, aby byl její majetek rozdělen mezi vnoučata. Potvrdila, že odmítnutí dědictví bylo bezúplatné. I v době probíhající exekuce, rodina jezdila na dovolené, které hradil manžel. Její bratr o jejím dluhu věděl asi od srpna až září 2020.5. Svědek , jméno FO, (otec žalovaného) uvedl, že o dluhu manželky se dozvěděl až z probíhající exekuce, o návštěvě exekutora v bytě nevěděl. Přání tchýně bylo rozdělení majetku mezi vnoučata. Potvrdil, že tchýně žalovanému darovala chalupu. Probíhající exekuce neovlivnila jejich běžný život, jezdili na dovolené, a to i zahraniční, dovolené však hradil on. S manželkou vedou společnou domácnost. Potvrdil, že je vlastníkem několika bytů, na jejichž koupi si vydělal za dobu trvání manželství, vlastní i osobní vozidlo.6. Svědkyně , jméno FO, (vzdálená příbuzná babičky žalovaného) uvedla, že babičku znala od roku 2018 a dvakrát ročně se stýkaly. Přání babičky bylo, aby její dědictví připadlo vnoučatům. Věděla o darování chalupy žalovanému, i vyplacení vnuček. O dluhu matky žalovaného jí nebylo nic známo.7. Svědek , jméno FO, (dědeček žalovaného) uvedl, že se s manželkou nebavil o způsobu naložení s jejím majetkem po její smrti. O dluhu matky žalovaného věděl asi 10 let, ale bylo mu řečeno „aby se nestaral“. Asi před 5 lety se o dluhu s dcerou bavil i za přítomnosti manželky a bylo jim řečeno „že vše je vyřízeno“. Na náklady pohřbu manželky, dal matce žalovaného částku , částka, . V době smrti manželky vybral z jejího účtu částku přes 3 miliony korun, když dceři dal z této částky 1 milion korun v hotovosti.8. Svědek , jméno FO, (bratr matky žalovaného a strýc žalovaného) uvedl, že jeho matka byla ve vztahu k majetku ovlivněna matkou žalovaného a její přání se měnila podle situace. O dluhu matky žalovaného věděl několik let, stejně i o exekuci, o které věděla i babička žalovaného. O exekuci nevěděly jeho děti a žalovaný. Poslední přání jeho matky v případě zůstatku nějaké finanční částky bylo rozdělení peněz mezi něho a matku žalovaného. Potvrdil, že otec v den úmrtí matky vybral z jejího účtu částku , částka, a on z této částky dostal , částka, . Od otce věděl, že zbytek vybrané částky obdržela matka žalovaného a žalovaný.9. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (přítelkyně babičky) uvedla, že s babičkou se stýkala jednou za měsíc. Bavily se o tom, že majetek a peníze rozdělí babička mezi vnoučata. O dluhu matky žalovaného jí nebylo nic známo.10. Pohledávka žalobce vůči matce žalovaného ve výši , částka, s příslušenstvím, náklady řízení ve výši , částka, a náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , byla přiznaná na základě rozsudku , soud, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , soud, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, (právní moc , datum, ). Exekuce vůči matce žalovaného pro celkovou částku , částka, byla zahájena dne , datum, (sp. zn. , spisová značka, , soud, ). V letech 2019 a 2020 byla exekuce splácena po , částka, , ve dvou případech po , částka, z důchodu povinné. V rámci exekuce, povinná podala návrh na její zastavení pro nemajetnost, ale soud řízení o návrhu povinné ze dne , datum, na zastavení exekuce, zastavil.11. Dědické řízení po , jméno FO, , narozené , datum, a zemřelé dne , datum, bylo vedeno u , soud, pod sp. zn. , spisová značka, . Matka žalovaného dědictví odmítla, jak vyplynulo z protokolu ze dne , datum, (č.j. , spisová značka, ). Ze spisu bylo zjištěno, že na zemřelou byl veden sporožirový účet, který byl dne , datum, , tj. v den úmrtí zrušen s výnosem , částka, . Účet zrušil a převod peněz zajistil manžel zemřelé na základě plné moci. Žalovaný na základě usnesení ze dne , datum, č.j. , spisová značka, získal celkovou částku , částka, (zůstatek účtu ze stavebního spoření a za zrušení stavebního spoření). Dalšímu dědici byl pozůstalý manžel (, jméno FO, st.) a pozůstalý syn (, jméno FO, ml.).12. Dne , datum, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.13. Měsíc před úmrtím měla babička žalovaného zaslat matce žalovaného email o rozdělení majetku (viz email ze dne , datum, v 16.48 hod.).14. Soud po zhodnocení provedených (výše uvedených) důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech má za prokázané, že matka žalovaného je dlužníkem žalobce s pravomocně přiznanou pohledávkou okolo , částka, . Pohledávku žalobce vymáhá exekučně, ale pokud je pohledávka umořována, jedná se o velmi nízké částky. Matka žalovaného v rámci dědického řízení po své matce dědictví odmítala ve prospěch žalovaného (syna). Žalovaný z dědictví získal částku kolem , částka, . Odmítnutí dědictví byl bezúplatný úkon, jak potvrdil žalovaný i jeho matka. Soud zpochybnil věrohodnost svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, , neboť pro blízký příbuzenský vztah k žalovanému, mají zájem na výsledku řízení. Přesto, že rodiče žalovaného vedou společnou domácnost, veškerý hodnotnější majetek je veden pouze na otce žalovaného. Svědkyně , jméno FO, sice potvrdila přání babičky o rozdělení jejího majetku, ale s babičkou se stýkala pouze dvakrát ročně. Dědeček a strýc žalovaného potvrdili, že v den úmrtí , jméno FO, , byla z jejího účtu vybrána větší finanční částka, čemuž koresponduje i zpráva peněžního ústavu v dědickém spise. Svědek , jméno FO, st. potvrdil, že dal matce žalovaného z této částky milion korun a také , jméno FO, ml. potvrdil, že i on z této částky obdržel přes milion korun. Svědkyně , jméno FO, se však o obdržení této částky nezmínila. S největší pravděpodobností žalovaný o dluhu matky nevěděl, což potvrdil i svědek , jméno FO, ml., který s rodinou žalovaného nemá dobré vztahy. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která se s babičkou žalovaného měla setkávat jednou měsíčně potvrdila, že babička hovořila o tom, že chce majetek rozdělit mezi vnoučata. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že v nalézacím řízení a v exekučním řízení matku žalovaného zastupoval totožný advokát jako žalovaného v dědickém řízení a v daném řízení, tudíž o probíhající exekuci věděl a mohl žalovaného upozornit na důsledky odmítnutí dědictví matkou a jeho přijetí dědictví. Pak by bylo na samotném rozhodnutí žalovaného, zda by dědictví přijal či nikoliv.15. Soud zamítl některé důkazy a v tomto smyslu poznamenává, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu, neakceptování důkazního návrhu účastníka lze založit třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nálezy ÚS III. 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 a další). Nebo nově ÚS stejně, avšak stručněji: „zamítnout důkazní návrh lze v zásadě jen z důvodu jeho irelevance, vypovídací impotence či redundance ve vztahu k prokazované skutečnosti“ (viz I. ÚS 1905/21).16. Soud zamítl důkaz opětovným výslechem žalovaného a svědka , jméno