22 C 337/2023-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem dne [datum] Částky 8779,90 Kč se žalobkyně domáhala z titulu poskytnuté a dosud nevrácené půjčky, částky 7 823,50 Kč jako dosud nezaplaceného poplatku za poskytnutí této půjčky. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného 28,02 % smluvního úroku ve výši 2 494,30 Kč ke dni [datum], a to v souladu se smluvními podmínkami předmětné smlouvy o zápůjčce, dále téhož úroku od [datum] do zaplacení, a rovněž zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Z předmětné smlouvy soud zjistil, že byl stranami smlouvy sjednán rovněž poplatek za poskytnutou půjčku ve výši 8 005 Kč složený z úroku ve výši 4 354 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku včetně uvedeného poplatku splácet ve 45 týdenních splátkách po 431 Kč (poslední splátku ve výši 391 Kč) od [datum] (viz uvedená smlouva). V předmětné smlouvě byla sjednána roční zápůjční úroková sazba ve výši 88 %, a to pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. 5. Na druhé straně předmětné smlouvy o zápůjčce je (formulářové) prohlášení o tom, že podpisem smlouvy zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a je si vědom, že věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. 6. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že tato karta je formulářem, do něhož byly vyplněny požadované informace do určených kolonek. Mj. je zde vyplněno, že žalovaný má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 13 209 Kč. Dále bylo vyplněno, že dalším čistým příjmem domácnosti je částka 40 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele žalovaný vyčíslil částkou 7 000 Kč. Věřitel měl od žalovaného k dispozici pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za období listopadu a prosince 2020 (viz část zákaznické karty nazvaná "Ověřené dokumenty"). 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně přílohy smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek). 8. Od uzavření předmětné smlouvy do postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný uhradil částku 1 500 Kč. Poté již neuhradil ničeho. 9. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž převzal od společnosti [právnická osoba] částku ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný sdělil původnímu věřiteli své majetkové poměry s tím, že osvědčil, pokud jde o příjmy, pouze výši příjem ve výši 13 209 Kč, nikoli již další příjem v tvrzené výši 40 000 Kč. Půjčku měl žalovaný splácet v pravidelných týdenních splátkách, a to včetně poplatku za poskytnutí půjčky ve výši po 431 Kč od [datum]. Žalovaný dosud zaplatil pouze 1 500 Kč. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle §1810 a násl. o. z. 11. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 12. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 14. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 17. Podle § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) z. o spotřebitelském úvěru je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 19. Podle § 75 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 20. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními je třeba předmětné smlouvy o zápůjčce kvalifikovat jako smlouvy o spotřebitelském úvěru. 21. Podle § 86 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle §86 odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se mj. uvádí: " věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvat