32 C 155/2024-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, která byla údajně uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být poskytnut na dobu neurčitou a měl být splácen měsíčně ve splátce rovnající se minimálně přirostlému úroku za uplynulé období. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , smluvním úrokem z úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byla jistina dluhu ve výši , částka, prokazatelně poskytnuta na jeho bankovní účet v listopadu 2022.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 27) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá také z potvrzení o platbě předloženém žalobkyní).Z potvrzení o platbě ze dne , datum, měl soud za prokázanou platbu ve výši , částka, z účtu žalovaného na účet žalobkyně.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřel skutečně žalovaný (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění).Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , která je interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala následujícími informacemi o žalovaném: je svobodný, žije sám v pronajatém bytě, je zaměstnaný s měsíčním příjmem , částka, , jeho výdaje činní , částka, měsíčně, má základní vzdělání, nemá exekuce, není v insolvenci. Z listiny nevyplývá, že by si žalobkyně uvedené informace jakýmkoli způsobem ověřila. Tvrzení žalobkyně, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, není touto listinou (ani jinými žalobkyní doloženými listinami) prokázáno.Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru na adresu jeho trvalého pobytu.Oboustrannou kopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala prostou kopií tohoto dokladu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.1. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno sedm exekučních řízení, z toho minimálně tři v době blízké datu údajného uzavření smlouvy, v roce následujícím pak jedno další exekuční řízení.1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, , a to údajně na základě v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto úvěrovou smlouvu uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz, stejně může být zneužit i mobilní telefon. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani její obsah, se kterým žalovaný údajně souhlasil při jejím uzavření. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, v rozhodném období, jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, . Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem částku , částka, , nikoli však z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky, a to od počátku prokazatelného prodlení žalovaného. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení s příslušenstvím a smluvní pokuty, jak je vyčísleno ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud nad rámec výše uvedeného odůvodnění dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala, že k uzavření úvěrové smlouvy skutečně došlo prostředky komunikace na dálku, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo, neboť k žalobě nebyly přiloženy žádné doklady, které by prokazovaly, že právní předchůdkyně žalobkyně, byť zevrubně, prověřila úvěruschopnost žalovaného a nespoléhala pouze na jeho tvrzení, která byla zjevně nepravdivá, jak vyplývá z provedeného důkazu výpisem EXE a E. Soud by proto smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.2. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.3. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.4. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí,