32 C 228/2023-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , a dále spolu se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, poslední splátku žalovaná uhradila dne , datum, , splatnost úvěru tak nastala dne , datum, . Žalovaná na konto této smlouvy uhradila za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 25 – 26 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, – podepsanou žalovanou měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 52týdenních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkovou částka k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořenou jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , pojistným , částka, a poplatkem za doplňkovou službu flexibilního a komfortního splácení , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 88 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 197,92 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována na základě tvrzení žalované ve formuláři, který žalovaná vyplnila. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, žije s rodiči, vyživuje dvě nezaopatřené osoby a není vlastníkem automobilu. Dále uvedla, že je na rodičovské dovolené, z rodičovského příspěvku má příjem , částka, , jako další čisté příjmy domácnosti uvedla částku , částka, , u které nicméně nebyl uveden zdroj (příjem žalované byl dle žádosti ověřen údajně ze složenek, které nicméně soudu předloženy nebyly). Své výdaje žalovaná odhadla částkou , částka, měsíčně s tím, že nesplácí žádné jiné úvěry ani zápůjčky a nedisponuje kreditní kartou.Tabulkou umoření ze dne , datum, (s datem sjednání , datum, ) měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila na konto výše uvedené úvěrové smlouvy částku v celkové výši , částka, .Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 27 – 29) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, neměl však za prokázané, že se tato výzva dostala do dispozice žalované, neboť byla odeslána na adresu, která nikdy nebyla evidována jako adresa trvalého pobytu žalované v Centrální evidenci obyvatel.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z předložených listin je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na dostatečné ověření jak příjmů, tak výdajů žalované, a spokojila se v tomto podstatném ohledu pouze s tvrzením žalované. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně řádně ověřila příjem žalované, jak je uvedeno v Kartě zákazníka, jistě by si pořídila kopie listin, z nichž takové ověření učinila. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila tvrzení žalované o jejích příjmech ani přes to, že žalovaná uvedla svůj příjem velmi nízký, nadto plynoucí pouze z dávek státní sociální podpory, u zásadní části příjmu nebyl dále zjištěn ani jeho zdroj. Tento postup nelze dle názoru soudu aprobovat, neboť se nejedná o důkladné prověření úvěruschopnosti, které zákon předpokládá. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před ani po uzavření smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně si nijak neověřila ani výdaje žalované, které byly uvedeny částkou , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že toto tvrzení žalované je nereálné, neboť z uvedené částky nelze pokrýt ani základní osobní potřeby žalované – dospělé osoby, a dvou nezaopatřených dětí. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:1. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.2. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z o