32 C 230/2024-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 22,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, , splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.1. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 23 – 24 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena v Kartě zákazníka, o kterých žalovaný prohlásil, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaný předložil, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 65. týdenních splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru 5.890Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 88 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 188,32 %.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který původně žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije jako nájemník, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, je vdovec a má základní vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že je starobní důchodce, příjem z důchodu činní , částka, , jako další příjmy uvedl částku , částka, a , částka, , u těchto příjmů nejsou uvedeny zdroje. Své výdaje odhadl částkou , částka, měsíčně. Žalovaný konečně popřel, že by měl jiné závazky, které by musel splácet a uvedl, že nedisponuje kreditní kartou a nemá bankovní účet. Tvrzení žalovaného o jeho příjmu bylo údajně ověřeno složenkami za měsíce 7 a 8/2021, tyto listiny nicméně soudu předloženy nebyly). Již z tohoto je zřejmé, že minimálně tvrzení o příjmech nemohlo odpovídat skutečnosti, neboť za částku , částka, nelze zkrátka pokrýt nutné výdaje na bydlení v pronajatém bytě a současně osobní výdaje, byť jedné osoby.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný na konto výše uvedené smlouvy uhradil celkem , částka, .Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, z nichž mnohá byla evidentně nepravdivá, zejména pak tvrzení o výdajích, současně žalobkyně nedoložila, že by si její právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřila tvrzený příjem žalovaného. I pokud by složenkami ověřila tvrzený příjem ze starobního důchodu, nijak si neověřila jeho další tvrzené příjmy, které představovaly více než polovinu uvažovaného příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně si nejen neověřila příjem žalovaného, ale ani jeho závazky, nijak si neověřila ani jeho výdaje, které žalovaný evidentně značně podcenil, nebo uvedl neúplné údaje, neboť za , částka, měsíčně by jistě nebyl schopen uhradit nájemné včetně služeb a zároveň své osobní výdaje, pokud žije sám jakožto starobní důchodce. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěr osobě, který zjevně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23